Když pak ale chci uvařit sama, je vše hnusné a ani pes by to nežral. A připočítám-li k tomu ženy, víno a pádnou ruku, tak mi toto přísloví může být ukradené.
K čemu by mi bylo výborné jídlo na talíři jako hlavní chod a pár facek k tomu jako nášup? To raději budu mít topinky. V tomto případě se vykašlu i na rčení, které razí má extchýňka – ženská má zástěru, aby pod ní vše schovala.
Takže jsem se poučila.
Mám doma muže, který sice vařit neumí, ale je milý, laskavý a hlavně tolerantní k mým kuchařským výtvorům.
Je smíchem bez sebe, když vidí moje hospodyňské záchvaty, kdy chci v neděli uvařit polévku, dobrou omáčku s domácím knedlíčkem a ještě upéct buchtu.
Polévka překypěla, místo knedlíků máme tenisáky a buchta? Ta zase nevykynula. Sedím v kuchyni a můj sen o vzorné hospodyňce a dvou teplých jídlech denně s napečeným moučníčkem se rozplynul. Brečím. Co brečím?! Já řvu!
Chtěla jsem se vytáhnout a zatím jsem dopadla katastrofálně. A on? Se smíchem mi dá pusu, řekne, že mě má i tak rád a jde nakrájet k té omáčce chleba.