Já vím, že tenhle příběh vlastně ani nezapadá do předvánoční atmosféry… ale třeba i vy budete mít o vánocích doma nějakou kamarádku ze školy… 🙂
S Anu jsem se potkala v Belgii, ještě během své stáže na vysoké škole. Padly jsme si do oka na první pohled a i s odstupem času musím říct, že ji zbožňuji nejen já, ale celá naše rodina. Když telefonuje, manžel si tu její hatlamatilku nahrává do mobilu a jsem přesvědčená o tom, že tím pak ještě minimíálně měsíc baví své kolegy v práci. A nově nikoliv pro její hatlamatilku. Anu nám dává do těla 🙂
Je to nádherná, metr sedmdesát vysoká štíhlá plavá… modrooká, zapomněla jsem…
…. a po včerejším ranním incidentu … dodává můj muž… pouze můj muž…. trochu …“blbá“… já dodávám, nevinně blbá a taky naštěstí v nevědomosti… 🙂
S Anu jsme si na první pohled padly do oka, během půl roku v Belgii se z nás stala nerozlučná dvojka a byly jsme strašně rády, že jsme schopné si dobře porozumět aspoň v angličtině.
Když telefonovala domů ona, já měla záchvaty smíchu, když jsem volala já, tlemila se Anu.
A náš vztah přetrval do současnosti.
Anu je nyní velmi vážená novinářka. Píše především pro přední finské ženské časopisy, pracuje pro ženy v businessu, propaguje, radí, pomáhá, kde může. Superžena. Jen na rodinu a děti jí nějak nezbyl zatím čas, chlapy bere trochu jako nutné zlo (otázkou zůstává, jestli náhodou nemá pravdu, ale zkuste tuhle tezi vyslovit v Čechách nahlas 🙂 ) a pracuje a pracuje. Je pekelně dobrá. Říkají kritiky, protože i když si strašlivě její tvorbu toužím přečíst, píše finsky. A já se nechytám. Ani v nadpisech.
Anu k nám přijela v pátek na prodloužený víkend. Krása nesmírná. Zase chtěla do Prahy, zase chtěla do opery. Stejný průběh jako vždy. Fascinuje mě pokaždé, když je tu na návštěvě, tím, jak dokáže s novým a novým nadšením obdivovat tytéž věci, které už viděla léta předtím. A znovu žasne. Nad Orlojem. Nad Pražským hradem. Nad Karlovým mostem. Narozdíl od běžného obyvatele Prahy, kterého za ty roky chůze po narvaném Staromáku ničím pozitivním nenaplňuje…
Ale o tom psát nechci.
Jen tak mimo protokol musím oznámit, že jsem si v poslední době oblíbila jednorázové ubrousky na všechno a nutno podotknout, že má oblíbená drogerie je nabízí v opravdu širokém sortimentu… na dětské zadečky, na odlíčení, na zrcadla, skla brýlí, kuchyňské linky, podlahy, palubní desky v autech, toalety… čert aby se v tom vyznal…
Stačí si jen vybrat. Já si vybrala všecky. Mám je různě rozmístěné po bytě, aby vždy stačilo jen sáhnout a operativně setřít…
… a taky, jak víte, mám čtyřletou dceru Karolínu, která momentálně prožívá tzv. „pomáhací období“ a strašlivě ráda stírá po vzoru její matky, tedy po vzoru mém, to, co vidí…
… proto některé obzvláště zákeřné čistící ubrousky, jako například ten na prkénko toalet, zůstávají před Karolínou ukryty…
… v mém košíčku s kosmetikou…
.. a dovedete si představit, co udělá finská kamarádka, když v kufru se šminkama najde ubrousky s německými nápisy? No jasně… odlíčí se…
…čističem na záchod…
… a když pak za vámi přijde, že ji vaše odličovací ubrousky přijdou docela agresivní… vydržíte se nesmát? 🙂
Já tedy ne… Ale k tomu, abych jí řekla pravdu, jsem se také nezmohla, no divíte se?
Vy mějte krásný den. A pokud se náhodou během Vánoc chystáte na cestu do Finska, pozor na odličovací ubrousky 🙂
Vaše Marta