Kdo má židli, bydlí…

Dostanete-li se v životě do situace,kdy se rozhodnete opustit pohodlí panelákového bydlení a započít úplně nový život na vesnici ve „vlastním“ (z pohledu bank poněkud relativní pojem) domě, začnete zaznamenávat ve svém okolí prapodivné změny. Změny se týkají především movitého majetku. A to nejen majetku vašeho, ale také majetku nejbližší rodiny, pratety Anety, toho pána „od vedle“ a „hele, co jsem objevila“.

Vysvětlím.

Dejme tomu, že jste až dosud žili v klasickém bytě 3+1 a nyní se stěhujete do domu obdobných rozměrů, který ovšem navíc skýtá takové možnosti jako je sklep, půda, různé kumbálky, chodby, nezřídka také stodola. Z bytu si přistěhujete nějaké ty židle, stoly, skříně, postele. Kuchyňské linky většinou ne. Příjemně si nábytek rozestavíte po svém novém obydlí a zjistíte, že máte mnoho prostoru k životu a vše potřebné po ruce. Poznenáhlu se ovšem, z míst blízkých i vzdálených, začnou do vašeho PRÁZDNÉHO domu sjíždět různá štokrlátka, kanapátka, staré sedací soupravy, kousky kuchyňských linek, přehršle poliček, háčku, stojánku, květináčových kytek rozličných velikostí…

Najednou zjistíte, že máte doma čtyři peřiňáky (v minulém bydlišti jste neměli ani jeden), spoustu dek, záclon, kterými byste mohli zakrýt okna Sazka areny, pidipolštářků, různých přehozů, koberců a koberečků, různého stáří a nesourodých barev. Záhy dojdete k poznání, že máte prostě všeho hodně…

Není vám známo, odkud se tyto věci vzaly a marně doufáte, že možná se u vás jen na chvilku zastavily a stále někam směřují. Nikoliv. Jsou zde pro vás, protože vy je POTŘEBUJETE a jste to vy, o kom se mluví, když se říká „ještě by se to mohlo někomu hodit“.
Protože jste to přeci vy, kdo koupil OBROVSKÝ barák, který je ale ÚPLNĚ PRÁZDNÝ, a vy jste takoví CHUDÁCI, že to prostě všechno NUTNĚ potřebujete. (Hlavně ty hromady postelí, abyste měli kam uložit možné hosty, že jo…)

Nechci, aby to znělo příliš nevděčně, je pravda, že NĚKTERÉ kousky opravdu použijete, některé se vám vyloženě hodí a některé se vám OPRAVDU líbí. Zbytek skončí, dříve či později, na sběrném dvoře či v kamnech. Při těchto násilných eliminacích si ovšem musíte dát sakra pozor, abyste se omylem nezbavili předmětu, za který jste byli ale „UKRUTNĚ vděční“ a který by, při příští návštěvě případného dárce, mohl být pohřešován.

Někteří z nás mají to štěstí, že jejich dilema nad tím, kterej ten krám vlastně vyhodit a který si ponechat, je vyřešeno vyšší mocí. Když totiž žijete pouze v přízemních prostorách svého domu (z důvodů rekonstrukce prvního patra) a většinu tohoto nadmíru potřebného inventáře máte v patře. A když toto patro je náhle vystaveno působení větru – deště z důvodu spadlé, tedy neexistující střechy… Máte vlastně vyhráno. Protože gauč, který vytrvale promoká a téměř nevysychá, zákonitě plesniví a o jeho případném dalším užívání nemůže býti řeči.
Jak říkám, máte vyhráno. Na chvilku.

Protože vy jste ti chudáci, kteří přišli O VŠECHNO a pouze toto je důvod, proč v naší stodole není k hnutí díky nashromážděnému nábytku a proč mám v kuchyni postel, která se už prostě nikam jinam nevešla, ALE MOHLA BY SE JEŠTĚ HODIT ((-:.

NĚKOMU ((-: