Na lavičce tam seděly asi 4 „děti“ ve věku, no, cca 16-17 let. Popíjely pivko. Říkala jsem si, že by sice neměly, ale nebyla jsem jiná, že? V tomhle věku je to takové normální. Opilé nebyly a jen prostě seděly a kecaly. Pak ale přicházeli další dva kluci – věk – no jestli jim bylo 13 let, tak jim bylo hodně. Typově bych je zařadila mezi takové ty slušné, kteří rozhodně nejsou vůdčími typy např. ve třídě, spíš se jim všichni smějou a když né smějou, tak rozhodně nejsou idoly dívčích srdcí. Na první pohled bylo jasné, že jeden z těch kluků je opilý, potácel se, měl skleněné oči, vykřikoval a prostě to na něm bylo jasné. Druhý vypadal celkem v pohodě, spíš se snažil napodobit toho prvního. Sedli si opodál a otravovali kolemjdoucí.
Pak se partička mladých, co popíjeli to pivko, sebrala, lahve hodili do koše a odešli. Nato se zvedli i opilí kluci a vzali lahve z koše. Pořád jsem přemýšlela, jestli mám něco udělat nebo ne. Hlavou mi probíhalo, jestli bych je neměla chytit za flígr a zavolat policii, aby si je odvedla za rodičema. Ale seděla jsem dál a pozorovala je.
Myslela jsem, že lahve chtějí proto, že je vrátí a koupí třeba další pivo. Tak to byl můj velký omyl, kluci začali ty lahve rozbíjet – házeli s nimi o zem a děsně se u toho bavili. To už jsem nevydržela, protože při představě, že tam půjdu druhý den s Natálkou a ona se pořeže, jsem se vyburcovala a šla za nimi. Jenže oni, jak mě uviděli, tak samozřejmě začali utíkat a ještě se tomu děsně smáli.
Naštěstí funguje na Praze 2 zřejmě dobrá úklidová četa, protože druhý den byly střepy pryč, ale stejně…
Když jsem pak druhý den viděla Natálku, říkala jsem si, že nechci aby vyrostla a byla taky taková. Ale třeba nebude, třeba bude jako já – slušná, bez větších problémů. Kéž by. Umínila jsem si, že se jí budu opravdu maximálně věnovat, zajistím jí kroužky, které jí budou bavit, budu si s ní povídat, jen aby se prostě doma nenudila, jako zřejmě tihle dva kluci, kteří nevěděli, jak o prázdninách lépe trávit čas.
Nechci je odsuzovat, třeba to udělali jednou a už to víckrát neudělají. Navíc za to nemůžou ani tak oni jako jejich rodiče, kteří nejsou schopni zajistit jim dobrý program na prázdniny, nebo třeba ani ty rodiče za to nemůžou. Kdo ví, jak to bylo. Ale byla jsem z toho opravdu dost vykolejená.
Takže co z toho plyne pro mě? Jdu za Natálkou, sice je jí teprve 20 měsíců, ale člověk se má zajímat od začátku a jdu si s ní popovídat o tom, co je špatné a co ne ;o) I když, jak na ní koukám, tak ta má teď jiné starosti – má období sebeuspokojování a momentálně se ukájí o příčku stolu. Takže to vypadá, že mě čekají úplně jiné starosti – brzké babičkovství?!?!?… Ale přece jen si na to pár let ještě asi počkám, i když … dnešní mládež začíná strašně brzo … se vším … aneb jak říkaly naše babičky … kam ten svět spěje … tak já to začínám říkat taky.