Soused „pod“ naší babičkou si postavil dvougaráž. Což o to nic, žádný problém. Jenže najednou garáž změnila střechu z rovné na šikmou. Přibyla okna. V oknech záclony.
A z komína na střeše se čmoudí. A jak! A zas není kam dát auto… i co, ze svahu uděláme rovinu a na rovince se dá parkovat pěkně… Tu začne soused se synem odkopávat břeh, aby vytvořili parkovací „plac“.
Babička je nejistá, zda nedojde k sesuvu, vždyť její domeček je uprostřed toho svahu. Chápu to. Také bych pociťovala obavy o svou střechu nad hlavou.
Tu přijde soused. Chce vyřídit „papírování“ tzn. chce souhlas naší babičky se stavbou. Je to směšné, protože stavba už dávno stojí! A tak babička řekne, budu souhlasit, pokud vystavíte opěrnou zeď, aby nedošlo k sesuvu půdy a zvednete komín, aby mi všechno nešlo do domu.
Soused se urazí. Sousedův syn se naštve a prohlásí: „Nebudem se s váma dohadovat, jste stará a stejně tu dlouho nebudete!“
To je tedy sprosťák. K tomu nemám komentář.
Sháníme někoho, kdo by nám poradil, co s tím… A pak píšeme. Píšeme dopis na stavební úřad. Poctivě vylíčíme skutečnou situaci. Stavbě nechceme bránit (což mně osobně připadá legrační, protože to obydlí už tam dávno stojí) za podmínky výstavby opěrné zdi a vysvětlujeme, že pozemek leží ve svahu a hrozí jeho sesuv.
Mezitím, co my píšeme, telefonujeme, dojednáváme a projednáváme, k prvnímu sesuvu dojde. A tím se zřítí část plotu a kamenné zídky.
První jednání probíhá dosti rozpačitě. Na úřadě jsou poněkud „nechápaví“ – alespoň dle mého názoru. Soused uvádí spoustu polopravd i lží … z těch všech je „nejlepší“ věta: „Úpravy terénu jsou pouze drobné a nemohou být důvodem pádu části kamenné zídky a naklánění plotu. Havarijní stav plotu je zapříčiněný stářím, špatnou údržbou a samovolným posunem svažitého terénu“.
Čekáme na vyjádření… To přichází.
Stavební úřad vydal rozhodnutí o dodatečném povolení stavby.
To je přeci skvělé! Co na tom, že sousedka nesouhlasí! Když sousedka nesouhlasí, vydá za ni souhlas úředník. Co na tom, že narušením svahu došlo k sesuvu. Co na tom, že je denně obtěžována zápachem a kouřem. Bydlí tam přeci stará paní, která brzo umře!
Jsem naštvaná. Můj muž je naštvaný. A tak podáváme odvolání.
Druhé jednání je „ostré“. Máme právníka. Soused také. Je to velmi nepříjemné.
Požadujeme geologa a statika. Zamítnuto. Není potřeba.
Papíry, papíry, papíry. Peníze, čas a trpělivost.
Teď jsme podali odvolání na kraj. Sami jsme si zajistili a zaplatili geologickou zprávu, která potvrzuje naše oprávněné připomínky. Dostali jsme od úřadu vyjádření o předání spisu, jsou tam moc „hezké“ věty – prý se pokusili o smírné odstranění rozporů… nemohli vyhovět odvolání, protože tím by mohla být způsobena újma jiným účastníkům.
Jsem jako opařená, že nám byla způsobena újma, nikoho nezajímá a nikdo to neřeší, žádná náprava. Jedinou starostí úřadu je, aby nebyla způsobena újma sousedovi, který škody způsobil svým bezohledným počínáním.
Co z toho vyplývá?
Nikdy, ale opravdu nikdy si nepořizujte rodinný dům ve svahu.
Nevíte, kdo bude jednou bydlet pod vámi…