Když už jsi rozum bral, nalezla jsem v tobě vděčného realizátora všech mých šílených nápadů. To já to byla, kdo ti poradil nabírat vodu ze záchoda kelímkem na zuby a pak ji vylévat do rohu pokojíčka.
To já to byla, kdo bez muknutí seděl v koutku postýlky, a kdo, tiše, jako pěna, sledoval tvé zarputilé snažení, natřít obsahem plínky každičkou jedinou šprušličku v kovové postýlce.
Já to byla, kdo tě kousal tak, že až srdce usedalo. Já to byla, kdo rozbil teploměr, zametl rtuť a pak to svedl na tebe.
Já to byla, kdo tě nechal rozstřihat zánovní záclony, a kdo ti poradil, ať si vystřihneš americkou vlajku, která byla našitá na taťkově převzácné bundě ze západního Německa.
To já to byla, kdo ti ukradl kolo, které jsi měl pro své prohřešky zakázané, a já to byla, kdo tě potom na tom kole provokoval. To já to byla, kdo první projel křižovatkou bez úhony, prchajíce před tebou na vypůjčeném kamarádově kole. A já byla ten, kdo přijel rodičům zvěstovat, že tě porazila motorka. To já to byla, kdo si v deseti letech uvědomil, co je to smrt a strach o druhého, kdo mlátil hlavou o podlahu tak dlouho, dokud v přízemí nezavrzaly dveře a neozval se otcův velice unavený a velice rozezlený hlas: “Zuj si boty, jdi nahoru a připrav si prdel.“ Ten výprask nezapomenu do smrti. Ale byla jsem to já, kdo si ho nejvíce zasloužil. A já byla ten, kdo vůbec necítil bolest, z čiré radosti, že ten obrýlený vetřelec je naživu.
Já to byla, kdo ti pravidelně tvrdil, že jsi adoptovanej, i když jsi našim více podobný, než já…..
To tys to byl, kdo mi počmáral všechny panenky fixtužkami.
To tys to byl, kdo vedle mě často klečíval v koutku u zdi, což se nám stávalo, za trest, velice často.
To tys to byl, kdo na mě „bafnul“ a tys byl ten, kdo schytal první střep, který vylétl ze vzteky rozbité skleněné výplně obývákových dveří.
Tys byl ten, kdo vzal na sebe naši kolektivní vinu. Za to, že jsme dědovi kradli cigarety a pak jsme je s kamarády na chmelnici vyhulili. Tys byl ten, u koho se takové lumpárny očekávaly, v přímém kontrastu s poslušnou, cílevědomou a rozumnou starší sestrou – jedničkářkou.
Tys byl ten, kdo se mnou podnikal ty nejděsivější výpravy, nad nimiž mi nyní, jakožto matce dvou dětí, dodatečně vstávají vlasy hrůzou na hlavě.
Tys byl ten, za koho jsem se poprvé prala s klukem. Tys byl jako pirát, s jedním sklíčkem brýlí neustále zalepeným, aby druhé oko „posilovalo“.
Tys byl ten, kdo odevzdaně vlezl do kufru starého odstaveného auta, ve snaze zalíbit se starším klukům, a tys byl ten, komu tam pak výrostci foukali cigaretový kouř. (Domů tě dovedli policajti.)
Tys byl ten, kdo dostal úplně nové kolo a první, co jsi na něm realizoval, byl sjezd z prudkého kopce, na který si netroufli ani ti velcí. (Silniční lišej na polovině těla.)
Tys byl ten první z nás dvou, kdo si zlomil ruku při pádu ze stromu. Tys byl ten, kdo běžel pro pomoc, když jsem spadla z třímetrové výšky na hranu panelu a vyrazila jsem si dech.
Tys byl ten, kdo uměl vymyslet ty nejrafinovanější nadávky a kdo na mne prásknul, že jsem nebyla v kině, ale na diskotéce.
To s tebou jsem se hádala, kdo z nás teď musí hlídat mladší sestru. To s tebou jsem kooperovala, když jsme ji vysazovali nahoru na skříň a pohrozili jí, že ji nesundáme dolů, dokud neodpřisáhne, že na nás neřekne, že kouříme.
To tobě jsem představila lásku svého života a svého současného manžela. To tobě se podařilo ho představit mé matce v době, kdy jsem ani sama ještě nevěděla, že ho miluji.
To tobě uniklo narození mé první dcery, protože jsi byl za prací v Anglii. To tobě jsem prvnímu prozradila, že čekám své druhé dítě. Tobě se nejvíc bála naše nejmladší sestra říci, že v tak mladém věku čeká své děťátko, neb se obávala, že jí vynadáš. (Ještěžes‘ byl v Anglii…((-: )
To tebe nechtěla žádná babička dlouho hlídat, neboť jsi měl nezkrotného ducha, neposednou povahu a obrovskou fantazii, pročež tě napadaly jen samé „hořící“, „rozstřihané“ a „policií doprovázené“ „klukoviny“. To tebe mi nejdříve dávali na hlídání, v domnění, že taková „hodná a slušná“ holčička tě snadno zmákne. (Ha, ha, hodná a slušná holčička ty lumpárny vymýšlela…) Jako tenkrát, když jsme šli krást nepoužitelné obaly do mlékárny. Protože to bylo tak vzrušující a protože tak nádherně hořely, při pálení „důkazů“.
To mně se podařilo ti vyrazit přední zuby, když jsme to na našich letitých rohačkách „narvali“ do plotu. (Byla jsem se tam podívat. Je to už dvacet let a ten plot pořád leží…)
To tys to byl, kdo si nechal ušít první „chlupatou“ sukni, ve které „jedině“ mohl být člověk „in“ na techno-party… Tys to byl, kdo mne poprvé vzal na systém-party… Mou první a jedinou v životě.
Ty jsi ten, komu vděčím za veškerou fotodokumentaci prvního dne života mé druhorozené dcery.
Ty jsi ten, kdo prošel učilištěm se samými jedničkami, aniž bychom to nějak výrazně zaznamenali.
Ty jsi ten, kdo v sobě skrývá výrazný potenciál, cit pro krásno, velké srdce a cit pro rodinu, ale nikdo, kdo tě nezná, by tomu nevěřil.
Ty jsi ten, kdo strávil na vojně pouhé tři měsíce a pak si to domluvil s MUDr. a přijel s velkou slávou domů, jako bys byl ve třicetileté válce. A my tě tak uvítali. Ty jsi ten, komu, stejně jako našemu „papá“, všichni všechno a bez výhrady odpustí. Především ženská část rodiny, která je, vůči tobě, v 100% převaze. Tebe jsme si rozmazlily, a proto ty teď máš potíže najít takovou, která by to s tebou vydržela ((-:. (I když už jsi ZASE v té Anglii).
Ty jsi ten, kdo první věděl, že budeme mít dalšího sourozence, a nikomu jsi to neřekl. Udržels‘ jazyk za zuby – na rozdíl od zbytku rodiny. Ale ty jsi také ten, kdo NEVÍ, že když to bude holčička, bude to Ema a když to bude kluk, tak nejspíš Jáchym. Vypadá to ale na Emu, takže nositelství rodinného štítu zůstává stále na tvých bedrech.
To tobě pořádně nerozumíme, když mluvíš anglicky, protože to, na rozdíl od nás, umíš, aniž by ses to někdy učil.
To tobě pořádně nerozuměli, když jsi byl malý chlapec, protože tvá hlava vybuchovala nápady a pusa to nestačila „vymluvit“a tak jsi zadrhával. To se ti občas stává ještě dnes.
To tobě vyhrkly slzy do očí té noci, kdy jsem rodila svou druhou dceru a ty ses zrovna vrátil z Anglie a našel jsi ve své posteli mou nejstarší, tehdy sedmnáctiměsíční.
To tobě posíláme cigarety, protože v Anglii jsou pekelně drahé, a tebe nabádáme, aby ses nám na té farmě neudřel.
To po tobě se nám stýská, Jirko, sirko, bublinko…
To TY mi chybíš, BRÁŠKO..
Dvacet šest let se nedá narvat do pár řádků.
A jestli se ti Anglie zalíbí natrvalo? (Což celá rodina chápeme, všechny nás to tam nevyslovitelně táhne, patrně památka na minulé životy (((-: a dospělí i možná – trochu závidí..)
To ty nám chybíš, nám všem, ale doufáme, že jsi tak šťastný, že konečně nalézáš to, co ti tvá divoká a rozlétaná duše velí, že konečně máš cíl, který tě naplňuje, a modlíme se, abychom tě zase brzy uhlídali mezi našimi futry………(((((((((((-: