„Aaaauuuu, Danečku, co to děláš?“ „Mamíííí, ham…“Dobrá! Vstávám, převlíknu sebe i prcka, ustelu a jdeme si dát snídani.
„Mamííí, gogurt, čičíí!“
Otvírám jogurt, dávám díl kočce Bertině, usadím malého do židličky, dám mu bryndák, lžičku a jdu zapnout počítač. Normálně ho zapínám až v poledne, ale dnes potřebuju něco děsně důležitého zařídit 🙂
Koukám, co je nového, za chvíli mrknu, jak Danek papká a co nevidím… Daník už nejí lžičkou, ale rukama, máchá kolem sebe a volá: „Bertííííí!“
Po celém obýváku jsou cákance od jogurtu. Myslel to dobře, chtěl se s čičinou rozdělit… No, nic. Jdu pro žínku, abych to nadělení uklidila.
Mezitím Danek vyleze ze židličky, šlape v cákancích a ručičkama značkuje sedačku.
„Uááááááá!“
Utírám Danka, židličku, sedačku, koberec… A ještě jednou, a ještě.
Tááák super, hotovo! Tak opět sedám k počítači, snad to konečně dodělám! A najednou slyším divný zvuk.
Cák! Cák! Cák! Danek čuráááá!!!!
Běžím do obýváku – nečůrá, něco horšího – vylil celý hrnek kafe do koberce! Naštěstí bylo studené… Že já si ho nevzala k sobě 🙁
„Bože, za co mě trestáš! Ještě není ani půl osmé!“
Takže beru hadr a snažím se to uklidit… No moc to nejde.
Ále co, stejně ty koberce potřebují vyčistit. Jdu si uvařit nové kafčo, koukám na zprávy, Daník mi sedí na klíně a je spokojený.
Kafe vypité. Jdu zametat a vyčistit kočce bednu a umýt nádobí. Najednou Danek přiběhne: „Mamíííí, mokrýýý!“
Je to šikula, vyčůral se do nočníku, ale přitom si počůral bodyčko. Vyleju nočník, převlíknu prcka, počůrané triko přemáchnu a jdu dodělat to nádobí. Už ho utírám, když Daník přijde, motá se mi kolem nohou a kňourá: „Mamíííí, hajííí, hajííí, ham!“
„Počkej, až to udělám, tak půjdeme.“
„Mamííí, hajííí, hajííí!“ A kňučí a kňučí. Tak konečně hotovo a jdeme do hajan….
… a Danek spí a já vám píšu a jsem zdrchaná, jak kdybych složila metrák uhlí…
To zas bude den!