Začalo to v úterý večer, přijel z práce, na očích utrápený výraz a první co bylo, tak na mě spustil jak moc je mu zle…Ale prý to zvládne, je přeci kus chlapa. Včera večer už z postele volal – mami, obkládek na krk. Tak jsem ve dvanáct v noci šla dělat obkládek na krk tatínkovi. Mezi tím se vzbudil malej a už bylo veselo. Michálek chtěl spinkat s námi v posteli.
Ale to jsme trošku jinde. Vrátíme se k nemocnému tatínkovi. Celou noc chrochtal, kašlal, dávil se. Ráno se vzbudil a strašně ho bolel krk, jen co sundal šátek, tak se mu ulevilo. Je to přeci hrdina, nic ho nepoloží. Jen kdyby se viděl jaký měl včera výraz.
Asi nikdy nenaleznu odpověď na to Proč jsou muži, když onemocní, jako mimina.