Po čtyřech letech známosti jsme se vzali. Druhý den po obědě jsme šli za kamarádama a tchýně na mě vyrukovala – „jseš vdaná, seď doma a drž se vařečky“. Já ji neposlechla a šla, už se to se mnou táhlo, že ji nechci poslechnout.
Pak přišly na řadu děti. Když jsem si přivezla kolíbku, kterou dělal můj tatínek, řekla, že dítě se tam dát nesmí, že bude chtít pořád houpat. Opětně jsem neposlechla a dělala vše podle svého uvážení.
Domácnost byla taky na mě, tchýně nerada vařila, vše jsem zvládala, ale tchýně mi házela klacky pod nohy. Když jsem šla ven, tak mi omáčky zředila vodou, chodila si stěžovat k příbuzným, že špatně peru, vařím, nestarám se o děti a tahám se s chlapama.
Když jsem čekala druhou dceru, pravila moje tchýně, že to dítě jsem si uhnala jinde, ale může jí řikat babi… Naštěstí jí manžel znal a vždy stál při mně, tchán byl bezvadnej, i ten byl vždy při mně, ale zemřel krátce po narození první dcery.
Po 17 letech jsem ovdověla, zůstala se třema holkama sama a tchýně útočila dál, protože kdysi nechali napsat barák na manžela, tak teď mi vyčítala, že mi spadnul do klína.
Po manželově smrti jsem tam zůstala jen půl roku, našla jsem byt a odstěhovala se 120 km od ní. Sice jsme barák zdědily s holkama (ona je tam jako věcný břemeno). To si ještě tchýně našla přítele bezdomovce, za kterého platí alimenty, aby ho nezavřeli. Začal nám tam krást a hlavně šmíroval holky v koupelně, chodil jim do pokoje, musela jsem ho nechat soudně vystěhovat. Hlavně začali rozprodávat věci z dílny a baráku.
Dnes už mám přítele, který má taky dceru, která s náma bydlí a spolu máme ročního syna. Holkám je 19, 17, 17 a 13, ty tři starší maj už také každá svoji známost. Kluci chodí k nám, vycházíme spolu báječně. Většinou jsou u nás po škole do večera a v sobotu a neděli. Začali nám už také tykat (když mi vykali, připadala jsem si stará).
Vím, že se na ně můžu spolehnout a když jedou někam na víkend, tak holky ochrání. V ničem jim nebráníme, beru je jako dospělý lidi.
Dnes si řikám, jakápak asi já budu tchýně. Doufám, že ne zlá. Vždy když nahodíme doma téma „tchýně“ – říkam jim, „jak budu otravná, tak mě zavřete, ať máte klid“…