Martino ohlédnutí za první a poslední cigaretou..
Téma kouření bylo tento týden u nás na samotě na kraji vesnice docela horké. Jeden ze sousedových synů byl totiž přistižen – no přistižen, viděn sousedkou v ulici známé jako „federální kriminální ústředna…“ – jak vyhuluje za autobusouvou zastávkou. Chápu oprávněnost rozčilení jeho rodičů… ale nemohu přitom nevzpomenout na vlastní prohřešky…
…ráda bych dodala, že jsem zapřísáhla nekuřačka. Již od časných raných let…
…je mi jasné, že toto bude další z mých veřejných odhalení, které doposud nikdy nikdo nečetl a vlastně ani neslyšel, tak doufám, milý čtenáři, že to uneseš… 🙂 A tati, pokud čteš, doufám, že tě historka pobaví 🙂
Pocházím z kuřácké rodiny. Kromě maminky kouřili u nás doma asi všichni. Babička, děda, otec – jednu cigaretu za druhou. Přišlo mi, že kouří pořád.
Takže nás logicky zajímalo, co na těch cigaretách vlastně je. No a protože jsem byla nejstarší… 🙂
Přesně si pamatuji, že cigarety měla babička s dědou uloženy v křišťálové dóze na stole. Pokud si dobře vzpomínám, byla to značka CLEA (pamětník promine, pletu-li se).
Když mi byly asi 4 roky (ano, čtete dobře), nastala skvělá situace vyzkoušet, co je cigareta vlastně zač. Pro otce, který vykuřoval v kuchyni, přišel soused, aby mu pomohl naložit něco těžkého. Cigareta zůstala ležet na popelníku…
…a když otec zmizel za vchodovými dveřmi, rychle jsem ji uchopila, dvakrát potáhla…
… a pak ble ble ble… už nikdy více v životě… 🙂
Ještě několikrát jsem byla „v pokušení“ s ošklivým zlozvykem začít – slečny na diskotékách, které smyslně vydechovaly obláčky dýmu z dlooouhých cigaret, mi přišly děsně dospělé a sexy… ale kdykoliv mne chytlo pokušení, vzpomněla jsem si na tu první… a zas to přešlo… 🙂
Jo jo, kdo je bez viny, ať hodí kamenem… 🙂 Každopádně i my s „malou vinou“ máme někdy v životě šanci…
A co vy? Opravdu jste nikdy nekouřili? Ani jednou jedinkrát?
Napište mi a mějte parádní den,
Marta
