Zato Jarča, ta to vzala s Martinem hopem a chystali svatbu. Museli, Jarča byla těhotná. Na svatbě jsme nesměly chybět. Týdny před jejich dnem „D“ jsme si zkoušely šaty a účesy. Svatbu měli pěknou, vydržely jsme tam až do 5 do rána. Seznámila jsem se tam s bratránkem ženicha. Řekla bych, že jsme si padli do oka. Hodně jsme spolu tancovali a dobře jsme se bavili.
Přesně za 7 měsíců jsme se vzali. Mě bylo osmnáct let. Bylo nám spolu fajn, bydleli jsme u mých rodičů. Všude jsme chodili a všechno jsme dělali spolu. V devatenácti se nám narodil syn Michal. Byla jsem šťastná. Ale né na dlouho. Manžel začal hodně pít, začal chodit do hospody rovnou z práce. Domů se chodil jen najíst a vyspat. Hodně se změnil, Míši si vůbec nevšímal. Dal přednost svým svobodným kamarádům. Pak mi přestal dávat peníze. Našim jsme tenkrát dávaly 1500,-Kč na vodu a elektriku. Pak jsme měli půjčku, brali jsme si na splátky televizi a ledničku. To bylo dohromady 1050,-Kč. Mateřskou jsem měla kolem 2700,-Kč. Takže když jsem to poplatila, moc toho nezbylo. Byla jsem rozhodnutá, že si s ním večer promluvím. Čekala jsem na něj do půl druhý, pak jsem usnula. Ráno jsem zjistila, že nebyl vůbec v noci doma. Byla jsem hrozně naštvaná, že zas někde „chlastá“, ale na druhou stranu jsem měla strach, jestli se mu něco zlýho nestalo .A hned jsem to zjistila. Šla jsem k němu do práce a když jsem šla kolem HOSPODY U JELENA, tak mě viděla z okna číšnice a volala na mě, že tam manžel včera seděl do půl jedný a neměl na zaplacení. Dlužil tam něco přes 500,-Kč. Strašně jsem se styděla a dluh zaplatila. Toho jsem pak litovala. Měla jsem říct, že když nalívali jemu, tak ať chtějí peníze po něm.
Ještě ten den jsem mu sbalila věci a čekala jsem, jestli dorazí. Měl připravený tři velký tašky a batoh. Vyjímečně přišel kolem 19 hodiny, ale stejně z něj byl cítit alkohol. Ani si nevšiml těch tašek a stoupl si ke mě a řekl mi, že si musíme promluvit. Než jsem stačila něco říct, tak mi řekl, ať mu neskáču do řeči, že teď bude mluvit on. A tak jsem se dozvěděla, že si našel jinou, ale že se nemusím bát, protože ji má v práci a se mnou bude doma. To mě docela vyrazilo dech, s tím jsem fakt nepočítala. Pak dodal, že na něj čeká dole, že si přišel jen pro peníze a jdou někam posedět. Já myslela, že ho praštím. Místo peněz jsem mu dala ty sbalený tašky. Začal na mě řvát, ať mu dám aspoň 200,-Kč. Když poznal, že se mnou nehne a nic nedostane, tak vzal tašky a odešel. Lehla jsem si k malýmu a dlouho jsem brečela. Ve dvaceti jsem se rozvedla.