Děti versus důchodci
Jezdím už nějaký čas vlakem po naší republice, je to totiž moje povolání. Jsem vlakvedoucí osobní dopravy a práce mě baví, protože je s lidmi. Zažiji v ní hodně zajímavých příhod, a proto se chci s vámi o jednu z nich podělit.Jednou jsem vezla vlakem skupinku malých dětí ze školky na divadelní představení. To víte, bylo jich asi kolem třiceti a k tomu dvě paní učitelky, které se měly co otáčet při nastupování. Měly to ale dobře zorganizované a zbytečně nezdržovaly nástup, určitě dlouhodobá praxe. Ve vlaku si děti vzorně sedly, hezky každé pozdravilo, když jsem k nim přišla, dostala jsem dokonce bonbónek a děti mi zazpívaly vánoční koledu. Hned se mi lépe pracovalo. No, asi o tři zastávky dále nastupovalo do vedlejšího vagónu asi deset důchodců. Na pozdrav mi skoro nikdo z nich neodpověděl, někteří reptali, že máme zpoždění. Zpoždění jsme měli pouze pět minut a to díky nastupování dětí. Byli trošku rozjaření, vytáhli flašky s alkoholem a bavili se jako v restauraci. Někteří cestující si radši přesedli jinam. Při vystupování obou skupin jsem zaznamenala taky rozdíl. Paní učitelky mi popřály hezké svátky a dětičky mi zdálky ještě zamávaly a vagón po nich zůstal čistý, což se nedalo říct o druhé skupince. No, ale co nadělám. Přišla mi na rozum jenom jedna věta: „Někteří dospělí by si měli brát příklad z našich dětí.“