Věřím, že člověk je dokonalým tvorem. Vy ne? Tak si pojďte přečíst, proč si to myslím!
Vím, že se svým viděním člověka jako dokonalého tvora jsem v menšině, ale možná právě proto jsem se rozhodl popsat, proč člověka považuji za dokonalého.
1. Člověk dokáže zázraky
Lidi vynalezli tolik neuvěřitelných věcí, překonali nepředstavitelné překážky a to samé dělají každý další den. Existují dokonce jedinci, kteří vydrží roky nejíst a nepít. Věřím, že pokud by to bylo nezbytně potřeba, dokázal by to každý. Jen většina z nás má úplně jiné priority.
2. Člověk může zvládnout vše, co je mu naloženo
Tvrdí se, že člověk nikdy nedostane naloženo víc, než je schopný zvládnout. Každý se s životními zkouškami popere po svém, ale mockrát se stane, že si člověk až po zdolání překážky uvědomí, jaká síla je v něm. A když poté přijde další ještě těžší zkouška, zjistí, že i ta se dá zdolat.
3. Dělat chyby není překážkou k dokonalosti
Uvědomuji si, že všichni děláme chyby. Možná bych to popsal tak, že abychom něco zvládli, často je jedinou cestou se v tom nejdřív pořádně vymáchat (udělat spoustu chyb), abychom získali pořádnou motivaci danou výzvu zvládnout. Pro mě to ale neznamená, že bychom nebyli dokonalí. Podle mě jen dokonalá bytost (člověk) pod vlivem svých zkušeností, tlaku společnosti a dalších okolností občas přestane cítit jednotu s celým světem kolem sebe. Pak udělá něco, co je opět začátkem cesty ke stavu dokonalosti, který je možné pojmenovat různě – láska, jednota, mír nebo nulový stav.
Když bych to měl celé shrnout, nebudu psát žádné argumenty. Já to tak prostě cítím. Věřím, že celý náš svět včetně nás samotných pochází z vyššího principu a že je stvořený dokonalý. Vše, co nám přijde jako špatné, vidím jako nutné k zachování rovnováhy a k tomu, aby náš svět mohl dál fungovat. Smrt je potřeba, aby mohl vznikat nový život, tma musí nastat, aby pak mohlo přijít světlo, chybu musíme udělat, abychom si ji mohli uvědomit a posunout se o krok dál.
A co mi víra v dokonalého člověka dává a co bere? Dává mi víru v sebe a v každého dalšího člověka. Dává mi impuls k tomu, abych nikoho nesoudil. Abych hodnotil konkrétní činy a nedával rovnítko mezi špatný čin = špatný člověk. Na druhou stranu mi to bere možnost svalovat své chyby a problémy na genetiku apod. Taky mi to bere možnost dát komukoliv nálepku špatného člověka a víc se jím nezabývat. A to je myslím úplně v pořádku.