Cestování autobusem

Nedávno jsem se rozhodla své zimní odpoledne spestřit tím, že s našimi 2 dětmi vyrazíme ke kamarádce do nedalekého města. Protože bydlíme na vesnici a manžel do práce jezdí autem, naším jediným prostředkem byl autobus. Tak jsme vyrazili k zastávce-já,můj 3,5letý syn a v kočárku spící 2měsíční dcera…Na zastávku přijel autobus-tip „zájezďák“. Docela mě to vyděsilo, neboť už od pohledu bylo jasné, že jeho úzkými dveřmi s kočárkem neprojdeme.
Měla jsem aspoň v hlavě lekci slušného chování a myslela jsem si /jak naivně/ že i řidiči autobusu lekce slušného chování něco říká. Jeho omrzelý pohled ale hovořil sám za sebe a jen mě otráveně sdělil, že teda jako to mám zkusit zadními dveřmi nebo kočár složit. Přitom aby se zvedl a sám mě pomohl, ho zřejmě ani nenapadlo.
Nevím, třeba to nemá ve své náplni práce, ale mám za to, že by mohl aspoň trochu matce s kočárkem a 2dětmi trochu pomoct.
Nakonec jsem se „nenarvala“ ani zadními dveřmi. Nezbylo nic jiného, než kočár složit.Musela jsem tak syna dát do autobusu, kde seděli vracející se školáci ze školy a sami mi nabídli ochotně pomoc s taškou, synem, dcerou i kočárkem.Syna usadili do autobusu, já zatím vyndala naše miminko z kočárku a ve fusaku jsem ho předala do autobusu jednomu školákovi, který se dcery ochotně ujal a položil jí opatrně na sedačku a jiný školák mě pomohl se složeným kočárkem do autobusu.

Nemusím asi popisovat, jak se ve mě mísil vztek směrem k řidiči, za tu jeho naducanou „ochotu“. Byla jsem strašně vděčná těm školákům a neustále jsem jim děkovala za pomoc. Řidič nehnul ani brvou za celou dobu. Ve městě jsem to samé, musela absolvovat, ale pozpátku – vyndat složený kočárek,rozložit ho a pak se vrátit do autobusu pro dceru a syna a tašku. Řidič mě také stihnul skřípnout do dveří, neboť asi myslel, že se se vším vyhrnu z autobusu najednou a nebudu se tam muset asi vracet.

Tak skončilo naše cestování autobusem. Zpět domů jsme naštěstí už jeli s manželem autem.Od té doby prostě jsem na autobusy zanevřela, protože jsem si všimla, že tady přes vesnici jiné, než zájezdové autobusy v normální lince nejezdí.
Takže při představě dalšího šíleného cestování, jsem musela odmítnout veškeré pozvání mých přátel, abychom zase někdy přijeli a zkrátily si tak jeden všedhní den, kdy máme „taťku“ v práci. takže přes zimu jsem tu úplně odříznutá. Manžel sice občas jezdí služebním autem, ale já se na namrzlých silnicích tady a v okolí bojím jezdit a tak čekám na jaro, kdy budu s dětmi cestovat za přáteli bez spolehnutí na hromadnou dopravu.
Jen by mě zajímalo, zda opravdu má řidič autobusu povinnost matce s kočárkem do autobusu pomoct nebo aspoň pomoct podržet třeba právě dítko, zatímco matka skládá kočárek…Nebo proč tady musí jezdit tyhle autobusy? Kde jezdí ty „normální“ kde se vejdou 1-2kočárky do prostoru u zadních dveří? Nevím, jak by tomu bylo, kdyby se nás na zastávce ten den sešlo více kočárků a že jich tu ve vsi máme docela dost. To bychom se ani do autobusu nevešly.Možná ano,ale do uličky a kudy by vystupovali ostatní cestující teda opravdu nevím.

Snad se naše hromadná doprava z vesnice do města /a naopak/ zlepší a my maminky budeme moci tak spokojeně cestovat a nebude již cestování jako zlý sen.