Už když jsem se k (tehdy ještě budoucímu) manželovi nastěhovala já, prohlásil, že když tu bydlel sám, bylo to akorát, po mém nastěhování že už je ten byt příliš malý. Bylo tu málo úložného prostoru (když jsem odjela třeba na školení a sbalila si svou kosmetiku, po návratu jsem ji neměla kam vrátit… (o; ), ale to jsme postupně vyřešili (věstavěné skříně, poličky v koupelně atp.)
A pak se nám narodila naše dvojčátka…
Takže v ložnici je právě jen ta vestavěná skříň, 2 dospělácké postele, 2 postýlky, přebalovací pult (dokonce jsme si museli nechat udělat menší přebalovací plochu, než nabízel výrobce).
Noční stolky stojí jeden na druhém – jinak by se sem ten můj už nevešel.
Obyvák původně vydržel tak, jak byl, jen přibyla knihovna. Ale jak holky rostou a potřebují více místa, pro jejich bezpečnost a náš jakýs-takýs klid jsme jim pořídili ohradu (to není překlep, protože nazývat ohrádku 1,4 x 1,4 m ohrádkou snad ani nelze…) – zabírá větší část obývacího pokoje a nám zbývají koridory kolem ní. Stolek a 1 křeslo skončily v garáži (ještě že ji máme!)
Je nám jasné, že zatím nám to jakž takž stačí, ale do budoucna si hodláme pořídit něco většího.
A tu je problém – byt nebo domeček!?
Je pravda, že jsme oba z bytu a nedokážeme do všech detailů domyslet, co to všechno obnáší. Ale zase ta představa, že můžu holky „vypustit“ na zahradu, je lákavá…!
Radíme se s kde kým a já pozoruji, že manželův názor se mění podle toho, s kým tuto otázku probírá. A nezáleží na tom, zda dotyčný má zkušenost s domkem nebo je „bytový“ typ.
Takže jeden den manžel souhlasí, že by to bylo fajn. A druhý den zas, že je kolem toho moc práce a že se nechce starat o nějaké latifundie…
Já se domnívám (možná příliš naivně), že když se budem o domeček starat průběžně, že to snad katastrofa nebude (a je přece spousta šikovných lidí – i mezi našimi kamarády – kteří si s kdečím vědí rady…) A o zahradě mám takovou představu, že tam bude maximálně pár ovocných stromů, pár keříků s drobným ovocem pro děti, bylinkový záhonek a jinak okrasné dřeviny a tráva. A že snad posekat ji nějakou sekačkou zvládnu i já…
Dokonce máme v rodině šikovného zahradníka, se kterým jsem se už předběžně domlouvala, že by nám nenáročnou zahradu pro docela dost zaměstnanou rodinu založil a čas od času pomohl i s její údržbou…
Nechci tady řešit finanční otázku, to je zas na jinou diskusi.
Ráda bych ale znala váš názor, případně zkušenosti někoho, kdo řešil, nebo zrovna taky řeší, podobný problém.