Kamarádka se rozhodla připojit ke svým dětem a tak také ona napsala objednávku pro Ježíška, podepsala (jeden z mála podpisů za rok, který nemusí být podle podpisového vzoru :)…… a vylepila dopis za okno mezi dvě veliké papírové vločky… A co si přála? Chtěla by umět ovládat počítač… a manžela… 🙂
Posledních čtrnáct dnů se u nás doma „točí“ jedno CD (schválně! Poznáte jaké? :), na kterém kdosi (nechci dělat reklamu, ale fakt krásná muzika) mému uchu milý zpívá, že skutečná přání jsou jen ta skrytá…
Pekly jsem cukroví a vzpomínaly (samý holky)… docela jsme se zasmály… Kdysi dávno, když měla sestra kolem pěti let, položila našim rodičům zvídavou (jakou jinou v pěti letech, že? 🙂 otázku: „A co jste si dávali k vánocům, když jste byli ještě malí?“… Prostě jí připadalo (a prý pořád připadá :), že naši rodiče vždycky byli, jsou a budou SPOLU… na vánoce… a vlastně kdykoliv jindy… protože jak říká můj děda – důvod k oslavě se vždycky najde – vánoce, narozeniny, čtvrtek, sundaná sádra, výročí setkání, výročí chození, výročí svatby, narození, první zub, nové kolo…
Můj Petr říká, že doma záměrně šířím pocit nepostradatelnosti… Mno, takto napsané to nezní špatně, že? 🙂 … ale v reálném životě se to projevuje tak, že když nejsem doma, nemůže beze mě zkrátka nic najít :)… Chci vám tedy popřát, ať jste na vánoce (a i jindy) vždycky spolu, ať vám nikdo nechybí, případně ať vás doma jen přibývá :)… a zkrátka… aby vás měl někdo rád… Tak se mějte a hezký vánoce.