Při pohledu na syna, jak se zaujetím kouká do své nejoblíbenější knihy, mě napadlo, kolik vlastně za za svých 45 měsíců života, už měl těch favoritů v podobě knihy.
Když začal sedět, dala jsem mu dokupy jeho první knihu – leporelo, které jsem mu sama vytvořila a obrázky jsem volila takové, které už sám rozeznal a chápal je. Takže tam napříkald byli hodiny, auto, pejsek a jiné zvířátka, ale i naše fotografie. Tato knížečka se stala jeho oblíbenou na docela dlouhou dobu, asi tak 2-3 měsíce, dokud se pod jeho ručkama nerozpadla.
Pak se jeho favoritem na kratší doby stávali jiné leporela, která jsme buď koupili nebo dostal od příbuzných a známých. Pak přišli na řadu knihy „První velká kniha pro nejmenší od 2-4let“(Librex) a „Nauč mě mluvit“ (Axioma).
Asi tak před 1,5 rokem vystřídali knihy známé dětské časopisy – Dáda a Bořek Stavitel nebo Méďa Pusík atd.. a ty si všude sebou nosil, vozil a každému nutil, aby si jej prohlédl. Spolu nad nimi jsme také strávili hodně času a prohlíželi, povídali si o tom, co jsme uvnitř našli. Samozřejmě v obchodě pak vyžadoval koupi nových čísel, jakmile je někde zahlédl.
Během té doby se mu pod ručkama vystřídalo hodně knížek s pohádkami a nebyli to jen už leporela, ale byli to už i klasické knížky s listy a tak jsme mu vysvětlily, že musí opatrně s nimi zacházet.
Asi před rokem sám příšel, že by chtěl číst před spaním. Dříve o to nestál a spíš ho to rušilo. Tak jsem sama byla ráda, že tomu přišel na chuť. Nejvíce ho dojímali pohádky z knihy „Povídání o zvířátkách“ (Junior s.r.o.). Příběhy z této knihy ho pokaždé dojali k slzám, například když se malý zajíček ztratil své zaječí mamince nebo v jiném příběhu si jezevec Otík musel najít nový domov. To pak našemu Martínkovi tekly slzy jako hrachy a místo spaní jsem vysvětlovala, proč tomu tak v tom příběhu je a snažila se ho utišit.
Když jsme dočetli všechny příběhy z knihy, byli Vánoce a Ježíšek nadělil knihy nové. Např. „Pohádková abeceda“ nakladatelství Albatros, „Můj první obrázkový slovníček – Na stavbě“ z nakladatelství Svojtka and Company a kniha z nakladatelství Modrý slon „Na statku“. Tato kniha má jednu úžasnou vlastnost, která dovede „odpovědět“ na dětskou zvědavost…a tou se stali otvírací okénka uvnitř. Odkrývá třeba to, kdo žije v dutině stromu na zahradě, kdo se schovává ve dřevníku, koho táhne traktor v přívěsným vozíku…a spousta dalších zajímavých odpovědí na dětskou zvědavost. Takže asi již tušíte, že tato kniha je od 24. prosince 2004 největším favoritem našeho Martínka a jiná kniha prostě nad tuto knihu nemá. Tato kniha je pěkně ilustrovaná a myslím, že by se líbila každému dítku.
Občas ale i rád koukne do naší knihovničky, kde se ukrývají knížky z mého dětského věku a tu a tam si je také velmi rád prohlíží. Třeba Honzíkova cesta, Sněhová královna, Neználek na Měsíci nebo starý dobrý Medvídek Pů.
Když můžu Martínkovi z některé jeho nebo i té mé knihy přečíst, strašně moc mě to hřeje u srdíčka a vžívám se do toho celým svým srdcem. Říkám si, že pohádky a příběhy mu hodně dají do života, povědí mu, jak to chodí mezi zvířátky a lidmi a naučí ho to se ke knihám snad i pěkně chovat. Doufám, že teď i naše 3měsíční dcerka jednou za mnou nebo manželem příjde se slovy, že by chtěla nějakou pohádku, povídku nebo příběh přečíst…a já vím, že si sednu a strašně ráda se do knihy začtu. Sama tak si vzpomenu na dětství, kdy jsem si sama v koutku pokoje čítávala a pak o tom mohla někomu vyprávět. Doufám, že i moje děti budou jednou nadšenými čtenáři a doslova „knihomoli“ tak, jako jsem byla já.
A co vy, jaké favority má vaše dítko mezi knížkami, časopisy? Ráda se dozvím o knihách, které třeba ještě sama neznám a vím třeba, že by mohli mít dětem udělat radost…
Takže se těším na Vaše postřehy.