Jsem tu po delší době, čas neuvěřitelně letí, Denisek brzy oslaví tři měsíce a já mám pocit, že nestíhám vůbec nic. Ale popořádku…
Sourozenecká láska
Asi patřím mezi ty šťastnější, ale Sárinka si Deniska okamžitě zamilovala! Žárlivost byla jen minimální a to na samém začátku, ale povídaly jsme si se Sárou o miminku už před porodem a myslím, že to zvládáme krásně.
Jak rosteme
Trochu mě mrzí kojení. Zpočátku malý nepřibíral, tak jsme začali s dokrmem. Tady musím říct, že upřímně obdivuju každou z vás maminek, které jsou tak odhodlané, že k dítku vstávají každé dvě hodiny. Nevím, zda to bylo mým vysokým tlakem, ale budit se v noci na krmení každé dvě hodiny (malý měl novorozeneckou žloutenku) mi dávalo pěkně zabrat. Říkám si, kdo tohle vymyslel :). Jsem typ, co potřebuje spát, a tak se to částečně podepsalo i na kojení. Kojím tedy, ale s dokrmem a toho dokrmu je čím dál víc, takže kdoví, jak dlouho nám to vydrží, teorii o tom, jak podpořit tvorbu mléka, znám, ale nevím, jestli jsem líná nebo čím to je, nějak to vázne. Odstříkávání mi moc nejde, nikdy toho moc není, jsem unavená. Jinak malý krásně spinká, v noci i 6 h v kuse, jen já se musím naučit chodit odpočívat s ním. Důležité je, že Denisek už přibírá krásně a je spokojený. Užívám si ho náramně :).
A co já?
Po porodu mi šly kila rychle dolů, v porodnici jsem nechala neuvěřitelných 10 kg! Ovšem teď zase přibírám, na rozdíl od prvního porodu, kdy jsem kojením neuvěřitelně hubla, mám teď pocit, že kynu a kynu. Ani pohyb venku nějak výrazně nepomáhá :). Musím na tom zapracovat.
Tak vás všechny zdravím a brzy se zase ozvu.
