Ahoj holky, i já jsem se rozhodla svěřovat se svým těhotenstvím. Nejprve jen pár vět o mně, ať se trochu seznámíme :-). Jmenuji se Zuzka, je mi 28, jsem vdaná a už přes rok na mateřské – mám 15 měsíčního Toníka. Je to zdravý, čiperný a neunavitelný rarášek. Jsem teď v jedenáctém týdnu těhotenství (10+6).Obě těhotenství byla plánovaná, jen to druhé se podařilo opravdu na poprvé a trochu mne to zaskočilo – budu mít děti ani ne dva roky od sebe, tak jsem zvědavá, jak to zvládnu. V podstatě tomu podřizuji všechno už teď – chodíme všude bez kočárku, snažím se co nejdřív skončit s plenami (popravdě ne moc úspěšně), snažím se, aby prcek uměl sám jíst, atp. S tím vším souvisí i to, že na to, abych myslela na bříškovce, není mnoho času. Kdyby mi nebylo dost často zle a nebolela mne pořád hlava, ani bych si přes den neuvědomila, že za chvíli budeme čtyři. I když před návštěvou gynekologa jsem byla jako na trní, ve čtvrtek jsem si odnesla první fotku a je na ní vidět, jak si mimčo dumlá paleček.:-) Oproti prvnímu těhotenství je to všechno jiné, nezkoumám pořád, co umí a jak je veliké (i když pupík už nezapřu), jsem klidnější, jedno dítě už se povedlo, tak proč by druhé mělo být jiné.:-) Ale popravdě – strašně se bojím porodu.:-) Ten první byl strašný.
No a příznaky? Pálí mne žáha, bolí mne záda, motá se mi hlava, je mi na zvracení a pořád bych spala, takže za sebe můžu říct, že těhotenství je opravdu nejkrásnější období v životě ženy… Ale ten výsledek za to stojí, to můžu říct zodpovědně, svého Toníčka bych neměnila ani za nic.
Mějte se, přeju pěkné těhotnění a vychovávání a já se zase ozvu. Zuza (Yuya)