…přežila jsem je, i když to bylo chvílemi náročný. Se ségrou, mámou a babi jsme koukaliy na pohádky, povečeřely a rozbalily dárečky. Nejvíc jich měl Kubíček (nebo taky Annička?! ). To musím uznat. Ale bylo to celkem fajn. Příští vánoce už budu máma!
Ale abych to napsala tak nějak od začátku, ve čtvrtek jsem naposledy byla v cukrárně na brigádě a od pátku jsem ofiko na mateřské. Dokonce mi v týdnu topenáři dodělali topení po celém domě, takže teď se chci věnovat jen sobě a přípravám domečku na nového člena a už se na to těším, nejen díky kamarádkám a vám, protože mám spoustu věciček po dětičkách a vůbec… Cítím se už fakt jen na to odpočívání. Je to až hrůza. Brní ruce, otékají nohy a funím jak lokomotiva. Na kontrole mi řekl doktor, že i když mám termín v půlce února, vidí to na dřívější nástup, už kvůli tomu mému vyššímu tlaku. Takže se tak nějak začínám připravovat na balení a přebírání a praní všech věciček.
Screning ve 30. tt dopadl dobře, jsme zdraví a už máme skoro 2 kg. Akorát podle hlavičky jsme o 2 týdny větší… což mě pan doktor hned uklidňoval, že není žádná tragédie a nic to neznamená. To jsem mu se smíchem potvrdila, protože historka o tom, jak jsem já i moji sourozenci měli velkou hlavu, že napletené čepičky od tety pak měla celá vesnice a nám musela honem plést nové, zná celá rodina… 🙂 A byla se mnou na tom velkém ultrazvuku ségra, a ta byla z toho docela dojatá. Teď už se těší, až bude venku, prej pak nebudu tak protivná a konečně se bude něco dít. 🙂 Každej večer si teď s mým břichem povídá a poslouchá a pozoruje… 🙂 Pan doktor neviděl, jestli je to kluk nebo holka, tak se začínám připravovat i na variantu holčičky, ale stejně věřím v Kubíka. 🙂
Ještě podstatnou věcí, která mě naprosto rozhodila v předvánočním mumraji, byl můj PC – prostě najednou nešel… Což mě rozhodilo doslova ve všem, v komunikaci s kamarády, soukromému brouzdání na netu a hlavně pracovním emailům, reportům a tabulkám atd. Prostě technika mě ničí. Ale naštěstí mám bráchu, ten pomohl a nějak to po novém roce musíme dořešit, protože vyřizovat vše na netu přes mobil je nemožný. A na VD jsem po přihlášení po delší době byla jak v jiném světě… snad to brzy doženu. 🙂
No a aby toho nebylo málo, napsala mi přítelkyně biologického otce, což mě docela rozhodilo na pár dní ani nevím jak. Napsala, že ona i přes to, že jemu to přijde zbytečné, trvá na testech a že až potom mi on podepíše otcovství. No, chvíli jsem si psala i s ní i s ním, naše dohoda v září byla o tom, že bude v RL, bude posílat alimenty, na kterých jsme se domluvili (až dnes vidím, že byla částka skoro směšná) a nechce, aby měl jeho jméno a nechce ho ani vidět… Napsala jsem jim oběma, že s testy nemám problém, já přece vím, kdo je otec. Ale ať si testy udělají po narození a po tom, kdy bude otcovství podepsáno, abychom odcházeli z porodnice s řádně vyplněnými papíry, kde bude otec uveden. A to se jí nelíbilo. Když dám otec neznámý, bude to pro mě lepší a bla bla bla… A přes soud to táhnout nechtějí, testy by udělala ona anonymně a pak by do půl roka přiznal otcovství. Na to jsem jim napsala, že to tedy ne, že zkrátka naše dohoda byla o něčem a pokud neplatí, budu to řešit ofiko přes soud a budu chtít řádně vše, na co má mé dítě nárok. A bylo ticho. Takže se trochu bojím, co bude, ale cítím se teď silná na to za prcka bojovat. On je jeho otec, ať se to jeho přítelkyni líbí nebo ne a pokud mu to ona nedokáže odpustit, je to jen jejich boj… do toho ať už mě netahá.
Mezi svátkama se chystám dořešit ten kočárek, příště uvidíte, který vyhrál. 🙂 Byla jsem se sestřenkou a ségrou vybírat a byl to boj 🙂 Ale favorit už je jasný…
Už jsem si v obýváku rozložila postýlku, co mi půjčila kamarádka a hned o Štědrém večeru jsme se ségrou dárečky pro mimi naskládali do ní, tak posílám čerstvé foto. 🙂 A pak i legrační antistresovou čokoládu. 🙂
Dnešek mě čeká plný návštěv, objedu bráchu, tetu, sestřenku atd. Pak zase padnu únavou. Takže přeju vám všem po celý příští rok hodně moc zdraví všem vašim dětičkám a rodinkám a i trochu víc toho štěstí… a po novém roce se na vás těším zas. 🙂
