… takže píšu hned jak to jde… 🙂 Ode dneška můžu sepisovat své těhotenské pocity a zážitky pro ty, které to se mnou chtějí sdílet. A zrovna dneska mám za sebou svou první „poradnu pro těhotné“… Takže pocit krásnej, protože moje ultrazvuková „tečka“ je pořádku. A to mi před pár dny dala pořádně zabrat… poprvé jsme se o ni bála… Začala jsem špinit a vyrazila na pohotovost… Ale naštěstí je vše ok, jen se mám šetřit 🙂 a jsem poučena co a jak. Jen… panu doktorovi se lehce řekne nic nedělat, ležet a ať se o vás doma starají. Moje 3 letá labradoří slečna to totiž moc nechápe a s nikým jiným domácnost nesdílím. 🙂
Tatínek mého dítěte je sice svobodný a bezdětný, ale srab.:-) Protože my se mu nehodíme do životního plánu, příští rok se chce ženit a jeho přítelkyni a rodičům by se to asi špatně vysvětlovalo… Co na to říct? Asi jen to, že jsem ani na chvilku nepomyslela na to, že bych si svou „tečku“ nechala vzít. Ale o tom se bavit nechci, jen jsem ráda, že ty své pocity smím „probrat“ s vámi… za to DÍKY!!!
Chci spíš popsat pocity strachu, co slabé špinění znamená. Jela jsem 8 km do města na gynekologickou ambulanci a držela se za břicho. Což jsem si uvědomila až při zastavení za závorami a musela se usmát. Uvědomila jsem si, že je to úplně první strach o mé „dítě“… i když v 6. týdnu těhotenství tomu ještě nejde tak úplně říkat. 🙂 Prostě jsem se bála, že… nechci to ani napsat… pocit, že se něco děje mě vážně šíleně vyděsil. Ale paní doktorka na ambulanci byla úžasná. Vyšetřila mě, poučila a ukázala mi „moji tečku“. Měla 4,7 mm a bydlí v garsonce 27 mm a poprvé jsem viděla srdíčko. Neuvěřitelné… Zamáčkla jsem slzu, přiznávám. Blikalo… takže neskutečná úleva!!!
Při cestě zpátky jsem se blaženě usmívala a říkala si – až takhle vyplašeně pojedu s první horečkou, s rýmou, kašlem nebo rozbitou hlavou. Až bude chodit flámovat, za kulturou… a uvědomila jsem si ten fakt, že už se budu pořád bát… Teď už je to prostě napořád!!!
