Zdravím zas po nějaké době všechny čtenářky a čtenáře. A přemýšlím, kterými novinkami začít. Asi prací, tou teď bohužel žiju… Nebo spíš musím žít. Tak první brigáda v cukrárně, kam jsem začala chodit, se zezačátku zdála šílená a teď už je to tak nějak v normě. Jsem unavená, né, že ne, ale zase jsem u baráku a už jsme si i rozhodily služby tak, aby nám to vyhovovalo a začíná se mi tam i líbit. Navíc jsme tam těhulky dvě… A obě bez tatínků :-), takže si i máme o čem povídat… Jo a má to i výhodu, přestávám mít chutě na sladký. 🙂
Druhá práce pro bráchu, té se teď musím věnovat jak jen to jde, jeho eshop funguje a pracovní pomůcky atd. na konci roku firmy snad budou objednávat… Jen s tím mám teď problém ten, že prostě u pc nevydržím… přijdu a jak sednu, usnu. 🙂
Třetí brigádou je roznos letáků, je to sice pár korun, protože mám jen naši vesnici, ale kdyby mi to aspoň na připojení k internetu nebo telefon vydělalo, budu ráda. Navíc dokud není zima, je to v pohodě, dvakrát v týdnu to mám za hodinku a půl roznesené. A pak jsem se přihlásila jako tazatel na nějaké průzkumy, což jsem ještě pořádně nezačala, protože nějak není kdy, ale snad to zvládnu po večerech no.
A ségra nastoupila do nové práce, kde se jí celkem líbí, práce to není taková, jakou by chtěla dělat, ale aspoň teď musíme nějak vydržet a snažíme se co to jde… 🙂 a domů jezdí dřív než předtím, tak je to určitě i pro ni lepší.
Kontrola na zátěžovém testu kvůli cukrovce dopadla naprosto úžasně, všechno je jak má být!!! Což bylo něco, co mě hodně a hodně moc potěšilo… 🙂 Takže krom té fotečky, kterou prostě nemám, je všechno jak má být 🙂 a ten malý raubíř mi každý večer výrazně ukazuje, že bude jedinej chlap v baráku 🙂 a jestli bude kopat kolem sebe venku jako tam uvnitř, tak potěš koště. 🙂
Jinak jste se mě minule ptali na jméno. V těch mám jasno dlouhá léta, i když přemýšlím o změně právě u toho klučičího, protože se tak vlastně jmenuje tatínek. Tak nevím no… Ale na druhou stranu, možná právě proto. Takže pokud by to byla holčička, bude se jmenovat Anna Marie (nebo Marie Anna ?!) a pokud to bude (jako, že je 🙂 ) kluk, bude to Jakub Jan . Takže asi tak 🙂 a teď čekám teda názory. Mně se prostě líbí mít dvě jména, i když Aničku a Jakuba chci mít jako ta hlavní. :-). A u toho kluka se mi líbí, že prostě bude vlastně mít jména, která jsem vždy chtěla a navíc bude jedno po mamince, druhé po otci a příjmení po mém extchánovi 🙂 – což je věc, kterou mi taky lidi občas rozmlouvají, abych si nechala vrátit rodné příjmení. Ale já prostě nechci… Jednak proto, že jsem se svým otcem neměla moc dobrý vztah a prostě tohle příjmení mi vyhovuje více. Zvykla jsem si na něj hodně rychle a vlastně mě takhle zná spousta lidí. Nastěhovala jsem se sem do vesnice už s tímhle příjmením, v práci atd. a neberu to jako příjmení po exmanželovi, ale jeho otci, který si vzal jeho maminku už s miminkem a jeho si vlastně adoptoval. A extchán a jeho matka – to jsou lidičky, které mám ráda a vážím si jich. Takže to takhle cítím a nechám to tak.
Minulý víkend jsem tu měla zase mou těhotnou kamarádku, která čeká holčičku o 14 dní dřív. A tak jsme probraly drby a pocity a to všechno kolem a bylo to fajn odpoledne a dostala jsem dárek, knížku „Líný rodič“ od Toma Hodgkinsona, což mě teda baví. Je pravda, že ji čtu jen tak sporadicky, protože u každé stránky na chvilku usnu, ale je to úžasně napsaný zaručený návod, jak být pohodovým rodičem a moc mi to dává sílu a chuť nebo jakýsi elán. Je to vtipné a zároveň se mi tam spousta názorů moc líbí!
A další věcí, která mě teda naprosto dostala na kolena, byl balíček od VD!!! A to teda naprosto dokonale načasované, jednak jsem nic nečekala a už vůbec ne v tak správnou dobu. Ten den začal ráno šíleně. Nešel proud, vstala jsem a vynadala ségře, čím vyhodila pojistky. A prej ničím, ale sousedi svítili. Tudíž jsem musela venku nahodit jistič. A ok, odešla jsem do práce, když jsem přišla domů, zase byl vypadlý. A tak znovu a zkusila jsem vyndat vše nepotřebné ze zásuvek a přijít na to, čím to je. No a když jsem konečně přišla z každodenní prochajdy se psem a lehla a padla za vlast… vypadlo to zas. Byla jsem už svlečená a přišla akorát ségra z práce, tak jí říkám, dojdi to nahodit a ta přišla se strachem v očích, že to nejde, že v tom bouchá. 🙂 Takže jsme se oblékla a vyrazila to zkusit a vážně v tom bouchlo a blesky byly taky vidět. Takže jsem vzala napůl vybitý mobil a volala na ČEZ, kde jsem nahlásila závadu a paní mi oznámila, že skříňka je mým majetkem a mám si na vlastní náklady zajistit opravu. Na dotaz, jak může kdejaký elektrikář zničit jejich plomby mi bylo řečeno, že může a oni mi nepomůžou. Takže jsem volala kamarádovi, elektrikářovi, ten naštěstí od rodinné večeře za nějakou dobu přijel, ale jistič nevyměnil, protože ten můj byl pořádku, a tak jsem musela znovu volat na ČEZ, kde elektrikář řekl, že závada je u nich , že prostě bouchnul jejich elektroměr. A tak jsem si asi 3 hodiny volala s ČEZem, na mé náklady samozřejmě, a dohadovala se co a jak. Do toho mi přivezli letáky, takže jsem šla skládat při svíčce letáky a po tel. se trochu chytla s mamkou. A v tom přinesla sousedka balíček, který mi u ní nechala pošťačka. Zděsila jsem se, co to je… Ale když jsem jej otevřela a při těch svíčkách viděla ty modré capáčky s nápisem I love MOM, začala jsem řvát jak malá holka. A i když jsem se před ségrou snažila to udržet, nešlo to. Prostě to bylo dokonale načasované a těch pár věciček mi udělalo takovou radost jako dlouho nic… 🙂 Takže ještě jednou díky za to, že s vámi můžu sdílet všechno… A že mi vlastně ta písmenka od „cizích“ pomáhají víc než slova od těch „vlastních“… :-). V každém případě elektroměr mám vyměněný a teď se tím dárkem kochám a chlubím všude okolo. 🙂
No a taky musím říct, že mi pomáhá rodina, teda sestřenka s rodinou, o víkendu mi přivezli naštípané dřevo, až jsem se styděla, ale teď si krásně topím v krbu a je to paráda. A taky mě vytáhla po dlouhé době ven, na svatomartinskou husu 🙂 a ochutnávku mladých vín. Takže jsme si aspoň tu husu užila :-), a tak se snažím užívat si to. A těším se na příště.
