Zázrak života: poprvé – podruhé – potřetí

Když si srovnám všechna svá těhotenství, tohleto poslední je asi nejhorší. Nebo spíše, já ho asi snáším nejhůř. I když jsem měla problém i poprvé a podruhé, nic nepředčí tohleto. A to jsem si myslela, že si toto těhotenství konečně opravdu užiji.Své první těhotenství jsem strávila už od začátku na nemocenské a taky jsem si pobyla pár dní v nemocnici. U druhého byly na začátku taky problémy, ale naštěstí nic hrozného.
A když se nad tím dneska zamyslím, tak kromě strachu, který jsem měla až do porodu, byla obě těhotenství v pohodě. Žádná nevolnost, žádné problémy kromě těch v začátcích. Ale já to tenkrát takhle neviděla. Celé těhotenství jsem měla velký strach, zda bude vše v pořádku.
A naštěstí bylo a máme krásnou dceru a senzačního syna.

Tohle mé poslední těhotenství je takové všelijaké. Chvíli dobře, ale častěji hůř.
První tři měsíce mi bylo špatně, byla jsem vyřízená a jenom bych spala. Pak se to zlepšilo a já si začala říkat „no HURÁ“. Jenomže pak mě začalo bolet a tvrdnout břicho. Což bylo daleko nepříjemnější, než když mi tvrdlo břicho u předchozích těhotenství.
Podle paní doktorky se to bohužel každým těhotenstvím stupňuje, a proto to je nyní také bolestivé místo pouze nepříjemné. Ale co se dá dělat. Beru magnezko a snažím se odpočívat. Což vždy není tak jednoduché.
Co mě ale strašně vyčerpává, je to, že jsem stále nemocná. A to i dvakrát za měsíc. Už ani paní doktorka neví, co s tím.
Každý měsíc mám rýmu, nebo mě bolí v krku a mám kašel. V tom lepším případě mám rýmu jednou měsíčně, v tom horším si rýmu vystřídám s rýmou a bolestmi v krku a následným kašlem.
Jenomže jsem z toho akorát už strašně unavená.
Tohle těhotenství nějak nezvládám. Moje tělo mě nechce poslouchat a už nevím co dělat. Jak svému tělu pomoci? Proč je tak oslabené?
Jím spoustu ovoce a zeleniny. Chodím na procházky. Jím vitamíny, kyselinu listovou, piji zázvorový čaj a já nevím co všechno ještě. A přesto je to málo. Je to snad tou zimou? Takhle na hromadě jako teď jsem nikdy nebyla.
Snad už se to konečně zlepší a už si konečně začnu užívat. Do konce už tolik času není.

A teď něco veselejšího, ať nemusíte číst pouze moje stěžování stížnosti.
I přes všechny problémy jsem šťastná.
Druhá genetika je naprosto v pořádku a kontrola u paní doktorky taky dopadla dobře. Napsala mi Mišpulníkový sirup na kašel a náplasti na bolesti zad. Tak uvidíme, jestli to pomůže.
Muž je sice proti tomu, protože nemusí nic, co je čínské, a tohle jsou čínské bylinky. Ale hlavně aby to pomohlo, i když jsem trochu nervózní z toho, že sirup není určený pro těhotné. Ale pokud by to vadilo, doktorka by mi to přece nedala.

Prďolka je v naprostém pořádku a zatím otočený koncem pánevním. Ale ještě má spoustu času se otočit správně. Co to bude, opravdu nevíme a jména zatím ještě nevybíráme.
Jenom dětičky jsou přesvědčené o tom, co to bude – dcera chce sestřičku a malý zase brášku. No, jednomu se přání splní, uvidíme komu.

A co bych chtěla já?
Já nevím. Někdy je to holčička a někdy kluk. Ale o malilinkatý kousíček asi vede holčička. Mít doma ještě jednu princezničku by bylo pěkné. Ale mít kluka stejně bezvadného, jako už doma máme, to by taky bylo fajn.
No vidíte, nevím ani, co bych si přála mít. Hlavní je, aby mimčo bylo zdravé. To je to nejdůležitější.
Moje váha už šla nahoru a k dnešnímu dni jsem přibrala už 6 kg. Bříško se kulatí. Prcek sebou někdy dost hází. A je bezvadný pocit, mít v sobě život, který roste.

Termín porodu mám 24. dubna, zrovna na Velikonoce 🙂
Ještě musím absolvovat těhotenskou cukrovku, na kterou se teda moc netěším. Sice ji mohu odmítnout podepsáním reversu, ale zatím nevím. Až na tu vodu, která se musí vypít, a ten čas, co tam strávím, se to dá vydržet. Nějaké jídlo a pití si s sebou vzít můžu. Takže hlady nebudu.

Na začátku utíkal čas strašně pomalu a dneska už jsem za půlkou a říkám si, jak to uteklo. Za chvíli budeme vybírat jména a já budu chystat věcičky pro prcka. Budeme pomalu zjišťovat, co se musí koupit a co máme.
Už se na to těším 🙂