Milé maminky, těhulky, čekatelky, čitatelky. Další dva týdny uběhly jako voda a už se nezadržitelně blížíme do finále. Minule mě gynekolog předal do rukou porodnice, tak jsem si domluvila termín a po dvou letech opět na stejném místě netrpělivě čekala na vyšetření. Místo stejné, ale průběh úplně jiný… Minulé těhotenství jsem si moc přála, aby byl ortel: „Už brzy porodíte.“, teď si naopak přeji, aby mi řekl: „Ještě si na porod počkáte“. Začínám se totiž hodně obávat, jak to budu zvládat. O všem jsem začala přemýšlet na hřišti. Hráli jsme si s Kubíkem a takovou moc roztomilou, hodnou holčičkou. Její maminka byla taky moc milá a pohodová. Byla nad věcí, nic nepřeháněla, no maminka dle mého gusta. Zavedly jsme řeč na ty naše ratolesti, pohodově jsme si popovídaly, jen se hodně divila, že jsme se pustili tak rychle do dalšího. Tvrdila, že má pár známých, kteří měli podobně děti jako my a ti to měli opravdu krušné. A dle jejího výrazu vypadalo, že mě opravdu lituje a soucítí se mnou. Asi třikrát mi řekla, že mi moc přeje, ať to zvládneme. V tu chvíli jsem si říkala, ona to teda přehání, proč bychom to nezvládli. Rozloučili jsme se a šli domů. Večer mi to ale začalo vrtat hlavou a další den jsem si představovala, že mám doma miminko a kolik mu můžu vlastně věnovat času. Zjištění bylo až neuvěřitelné. Já vlastně celý den jen skáču kolem Kubíka a nemám téměř žádný volný čas, který bych mohla věnovat miminku. Takže mi došlo, že až se Ondra narodí, tak budu muset věnovat čas Ondrovi a Kuba se jistě bude cítit „ošizen“ a „zanedbáván“. Takže mám dilema a řeším, jak Kubu na tuto situaci připravit. Zapojila jsem manžela, chodí s Kubou odpoledne ven a hodně se mu věnuje, ale dopoledne zatím vyřešené nemám.
Ale zpátky k samotné prohlídce. Kvůli absolvovanému císaři jsem byla zařazena do rizikové poradny. Pan doktor nebyl žádný čerstvý absolvent, jako tomu bylo v normální poradně, byl nad věcí a věděl, o čem mluví. Vyptal se na průběh těhotenství, prohlídl mě, poslechl srdíčko a konstatoval, že je zatím vše v pořádku a v dalších týdnech budeme přemýšlet nad tím, jak budeme rodit – zda císařem, nebo přirozeně. Rozhodne nejen vyšetření, ale i ultrazvuk a odhad váhy miminka. Na to jsem teda opravdu zvědavá.:-)
Jinak je průběh těhotenství úplně v pohodě. Sice mám okopané levé žebra, ale jinak se cítím úplně fit.
Kubík už nemá plíny, říká si, když chce čurat. Myslela jsem, že to bude super, když se zbaví plen do narození Ondry, ale ono to zas tak super není. S dítětem bez plen je víc práce než s dítětem s plenama. Ale jsem za to ráda. Na noc mu sice plenu dávám, ale dnes kolem druhé hodiny nás přišel vzbudit, že by chtěl čurat. Plína byla suchá, vyčural se a ráno byla plína zase suchá. Takže brzy už odbouráme i plínku na noc. Mám z něj velkou radost, je to šikulka.
Na příchod Ondry už jsem nachystaná. Postýlka je na svém místě, povléknu ji až těsně před porodem. Přebalovák taky nachystán i s veškerou kosmetikou, kterou budeme potřebovat. Látkové pleny vyvařeny, vyžehleny. Lahvičky vysterilizovány a dudlík už taky čeká. Váha, sterilizátor, ohřívačka, monitor dechu, chůvičky – to vše je tam, kde má být.
Maličko mi dělají starosti, jak se tady po zabydlení Ondry vejdeme. S Kubou jsme bydleli v třípokojovém bytu a zdálo se mi místa tak akorát. Teď nás bude o jednoho více a o pokoj méně. No, na to jsem zvědavá. Stavíme si totiž domeček a dočasně bydlíme nad babičkou. Ale vidina vlastního domečku se zahrádkou mě neskutečně motivuje. 🙂
Mějte se taky krásně jako my. Užívejte počasí. A za dva týdny pa pa.
Vilicek
