Ahojky maminky, těhulky, snažilky.
Tak jsem absolvovala prvotrimestriální prohlídku. Hrozně jsem se na ni těšila a i maličká naděje, že se dozvím pohlaví, vysvitla.:-) Odebrali mi krev, moč, změřili tlak. Všechny biochemické markery byly v pořádku, jen ten tlak mám nějaký nižší (asi se s Kubou málo rozčiluju 🙂 ). Potom následovala prohlídka.
Konečně ultrazvuk nebyl vaginální (nějak ty vaginální vyšetření nemám ráda) a už už jsem koukala na naši Fazolku. Už to není Fazolka, ale opravdové miminko. Viděla jsem jeho hlavičku, páteř, ručičky, nožičky, ledviny, srdíčko. Pan doktor mně vše důkladně vysvětlil. Povídal mi o miminku, jak se tam má dobře, polyká si plodovou vodu, kterou následně vyčurá a zase polkne. Plave si tam, rozhazuje ručičkami a kope nožičkami. A je to holčička nebo chlapeček? To ještě nevidí :-).
Pak jsme chtěli udělat nějakou fotečku pro babičky, ale miminko se otočilo obličejem k nám a tak jsme viděli jen ten „ufounský“ obličejíček (moje máma konstatovala, že konečně budeme mít potomka, který bude podobný na mě).
Jinak celodenní (nikoli jen ranní) nevolnosti zmizely a dokonce i apetit se mi vrátil. Je to teda úplně jiné než u Kuby – to jsem pořád jen jedla a jedla a v tomto týdnu (15. týden) jsem měla už 7 kg nahoře (nyní zatím nic). Ale bříško se mi nafouklo neskutečně. Už to těhotenství neschovám. Mám o 9 cm v pase víc! A připadám si jako správná těhulka. 🙂
Pokračovala jsem s oznamováním naší radostné události známým a kamarádům. Pro některé to bylo opravdové překvapení. Ač jsme od začátku plánovali, že po dvou letech budeme chtít dalšího prďolu, byli značně překvapeni! Slyšeli jsme hlášky typu: „Vy jste blázni!“ „Kdo to bude hlídat!“ „To toho s Kubou nemáte dost“… atd. Ale našli se i rozumní lidé, kteří nám naše rozhodnutí nejen nevymlouvali, ale upřímně nám to přáli a nabídli pomoc.
Zaměstnavateli jsem to zatím neoznámila, ale kolegyně je taky těhotná, poprvé, tak si sdělujeme dojmy, vyměňujeme zkušenosti a rozebíráme to ze všech stran. Je super mít nablízku někoho, kdo těhotní se mnou :-).
Rozhodli jsme se, že toho našeho Kubu ostříháme. Zážitek! Nejprve se mu to hrooozně líbilo, ale po chvilce začal řvát a řval a řval. Takže nakonec vypadal jako oškubaná slepice a druhý den jsme to museli doladit. Z našeho andílka se vyklubal opravdový zlobík. 🙂
Taky jsme absolvovali 18 měsíční prohlídku. Má 13,5 kg, 87 cm a je celkem šikovný (dle slov lékařky). A nočník mi úspěšně bojkotuje dál…
A protože se zajímáme o historii, konkrétně o První republiku, vydali jsme se v sobotu na swingový večer do Lucerny. Bylo tam tolik těhulek, že mě to až překvapilo. Mně, a doufám, že i miminku, se to moc líbilo.
Takže shrnutě: těhotenství je krásné období a opravdu si ho užíváme 🙂
Zatím se mějte moc fajn.
Vilicek
