Ahoj, tak jsem zpátky … dva týdny uběhly jako voda. V minulém článku jsem psala, že už budu mít těhotenskou průkazku, ale tu, shodu náhod, dostanu až v den, kdy vyjde tento článek. Začínám 11. týden a už to prý začíná být trošičku poznat … no i já si myslím, že už vypadám jak po vydatném obědě. Ale to přijde a pak budu ještě ráda, když ho nebudu mít tak veliké, jako jsem měla u Vašíka.
Pomalu se blížím ke konci I. trimestru a jediné, co mě trápí, jsou strašně citlivá prsa, což jsem u prvního těhotenství neměla. Ale jinak to probíhá skoro bez problémů. Občas ještě pociťuju únavu. No občas, spíše pořád. Každý večer uléhám naprosto unavená z celého dne. Ale vzhledem k tomu, že mám ještě Vašíka a ten je velice živé dítě, tak se tomu člověk nemůže ani divit .
Jedna věc mě ale přece jen docela trápí. Mám trošičku problém s váhou. Za první 2 měsíce jsem přibrala asi dvě a půl kila, ale opět jsem to všechno shodila. A neustále hubnu, což není moc dobré. Uvidím, co mi řekne doktor, ale doufám, že to není nic vážného a že se mi to už zastaví. Ani vlastně nevím, jak se řeší, když žena v těhotenství hubne? To se posílá do nemocnice? Doufám, že ne, teda. Mám opravdu strach, aby to nepokračovalo a hlavně, aby se něco nestalo miminku.
Takže krom problémů s váhou a normálních všedních starostí jsme doma vyzdobili byt a připravovali se na Velikonoce. Já Velikonoce slavím ráda a chci, aby moje děti věděly, že tyto svátky existují v takové podobě, v jaké si je pamatuji já z dětství. Takže jsme s Vašíkem doma dělali dvě papírová kuřátka. Jedno říkal, že je pro něj a druhé, že je pro mimi. Jsem zvědavá, jak dlouho mu ta láska k miminku zůstane.
Taky se u nás doma momentálně nejvíce debatuje o tom, zda-li si nechat říct, co to bude. U Vašíka jsme to nechtěli vědět a tak jsme se to dozvěděli až, když na nás poprvé vykoukl. A řeknu vám, bylo to krásné do poslední chvíle nevědět, co to je a pak zjistit, že to je náš vytoužený chlapeček . Já to tentokrát asi vědět chci, ale přítel ne. No, jak nás znám, tak to bude ještě pěkně dlouhá debata. Ale nakonec stejně poslední slovo budu mít já. I tentokrát bych si přála chlapečka, přítel by chtěl holčičku. A co vy? Nechali jste si říct pohlaví miminka? Důležitější samozřejmě je, aby to bylo zdravé. Všichni se nás také ptají na jména, ale my jsme o nich ještě neuvažovali, na to je dost brzo. Ale stejně je to všechno jedno, protože Vašík už rozhodl, že bude mít sestřičku a že se bude jmenovat Teta. Je to prostě naše zlatíčko, oba jsou.
Co říkáte na to, že bych se koncem každého těhu měsíce snažila sebe nafotit, abyste viděli, jak rosteme?
Takže se prozatím mějte krásně a držte mi palce.
Ahoj Verča
P.S.: Jo a musím se pochlubit, pořídili jsme miminku první věc … takového plyšového hrocha v pyžamu.
