Začnu tam, kde jsem minule skončila, a to výsledky na těhotenskou cukrovku, které jsem se velmi bála, protože mám stresovou cukrovku a v rodině máme hodně i mladých cukrovkářů a mamčina mamka ji měla někdy od mládí taky, takže dědičnou zátěž mám.
Nejdříve vypíšu hodnoty, třeba některé budoucí mamince pomůžou se zorientovat, já hodnoty nevěděla a tak jsem čekala na kontrolu u své doktorky, první hodnota na lačno má být do 5,1 mmol/l a já měla 4,9 mmol/l – dobře; druhá hodnota má být do 10 mmol/l a já měla 6,9 mmol/l, což je taky v pořádku; třetí hodnota má být do 8,5 mmol/l a já měla 8,6 mmol/l a je to už zvýšené, a proto mi doktorka řekla, že musím na diabetologii, a že by mě raději viděla u doktorky ve vedlejším městě než u nás, protože náš pan doktor je tak trochu fušér a ty těhotný nebere vážně.
Dala mi žádanku a telefonní číslo a já si druhý den volala a sestra mě ne jednou, ale dvakrát odbyla, že spadám pod naše město a hotovo, tak jí říkám, že jsem starší a prvorodička a s určitými zdravotními problémy a že moje doktorka na gynekologii by mě ráda viděla u nich na zkontrolování a ne, prostě ne a hotovo.
Tak jsem se objednala u nás, sestra příjemná, dojděte s ranní močí a žádankou a výsledky.
Jo jo, tak jsem tam ve středu 11. března byla… Sestra v pohodě, vzala mi krev a moč, a že to bude dobré, vysadit cukr, sladit stévií, dávat si pozor na ovoce a sladkou zeleninu, dala mi jídelníček a prý to bude dobrý, pak jsem si šla sednout k panu doktorovi do ordinace.
Asi 15 minut mě vyzvídal, kam chodím k doktorce, jaké užívám léky, s čím se léčím, jak žiju a pak mi napsal prášky a nashledanou, tak se udiveně ptám, co s kontrolou?
A tak mu říkám, ale to je den před termínem porodu, co když porodím dříve? A on na mě vyvalil oči:
Odpovídám: ano, 27. týden.
Tak v papírech přepsal obezitu na grv 27. týden a prášky snížil na polovičku a ať tedy přijdu někdy v květnu, jak se mi to bude hodit. S tím jsem odešla a v čekárně jsem začla bulet. Prostě mě povolily nervy.
Ještěže mám kamarádku, a to dobrou kamarádku lékárnici, a tak jsem ji volala, skoro mi nerozuměla, přes moje bulení a říkala, že vše pozjišťuje.
Za chvíli mi volala zpět a že v žádném případě ty prášky nemám jíst a hned na ráno mi domluvila s mojí gynekoložkou „rande“ a ta že už sama zařídí a sama zavolá do vedlejšího města a že se mám uklidnit, ale ona že by bulela taky s takovým přístupem.
Musela jsem se nějak uklidnit a když nemůžu čokoládou a nebo dobrým vínkem, tak jsem šla do obchodu a koupila Pivátkovi dupačky na Vánoce, Santovský, snad mu nebudou velké či malé na vánoce 😀
A je tu čtvrtek a já ihned ráno ráníčko utíkám ke své gynekoložce. A ejhle, doktorka odjela na kongres, ale tentokrát je sestra velmi ochotná a hned si mě zve do ordinace a volá, bohužel ani ona nepochodí ve vedlejším městě u paní doktorky a tak zkoušíme dál, až se podaří najít ochotnou sestřičku, která mě někam vmáčkne, sice až za 14 dní, do té doby budu jíst asi tak jak jsem zvyklá, zatím nijak moc nepřibírám, začnu 7. měsíc a mám 2 kila nahoře, čokolády nejím, už ani nepeču bábovky dvakrát do týdne jako dřív a čaj si nesladím už snad 20 let.
Snad moje další povídání bude veselejší, připojuji aspon fotečku první naši společnou těhotenskou, než bude pupek krásně velikej na focení 😀
