Tak je nejspíš načase, abych se konečně podělila o svoje pocity z druhého těhotenství, jsem za polovinou a článeček pořád nikde 😉
Trošku si článek rozdělím na takové odstavečky:
Musím říct, že každé těhotenství je opravdu jiné, jedno ale mají ty moje společné: nezažila jsem ty klasické těhotenské nevolnosti, s jakými se potýká většina maminek.
Opravdu mi nebylo špatně ani poprvé, kdy jsem čekala Sárinku, ani teď, kdy by to měl být chlapeček. Někdy si s humorem říkám, že tělo dobře ví, co snese, a ví o mé fobii ze zvracení 🙂 proto mě šetří.
Počátky ale byly trošku stresující: jedno vyšetření za druhým (nedořešený nález z dřívějška – mikroskopicky krev v moči, a s tím spojená obávaná cystoskopie, naštěstí s dobrými výsledky, a následně moje trable s vysokým tlakem, kdy po dvoudenním chozením s holterem mi na chvíli dali doktoři pokoj, ale teď už zase začíná gynekoložka o tom mluvit, prozatím beru 3x denně magnesium, ale podotýkám, vůbec nic mi není a necítím se špatně, mám to někde v podvědomí, ale rozhodně to není strach z lékařů).
Takže takové byly začátky. Taky teď více brečím, mívám chmurné nálady, rozbrečí mě snad úplně všechno. To mi u prvního těhu nedělalo. Jinak u obou těhotenství se mi zlepšila pleť a jak říkají ostatní – prý jenom zářím, tak nevím. Chválu si samozřejmě užívám.
Váhový přírůstek je úžasný, kdyby mi to nepokazily Vánoce, mám až dosud (konec 7. měsíce) pouhých 4,5 kg navrch. V prvním těhu jsem přibrala 17 kg a šla jsem rodit s váhou 70 kg. Teď začínám na 68 kg a jelikož mám odmala trošku trápení s kyčlema, ortoped radí nepřibrat zbytečně moc. Vyloženě si to nehlídám a jím opravdu vše, ale tělo jakoby to hlídalo za mě samo. Takže zatím fakt paráda. Kyčle mě samozřejmě trápí, bříško je už větší a ta váha je znát, takže v noci se vrtím a budím. Moje nejoblíbenější poloha spaní na břiše teď opravdu nehrozí, takže trpím 😉
Co se týče chutí, nezaznamenala jsem nic zvláštního, jen jsem výrazněji omezila kuřecí maso, prostě mi zničehonic přestalo chutnat a nevyhledávám ho. Možná ještě zpočátku to byly velké chutě na zeleninu a ovoce. Doteď se cpu pomeranči, nemůžu si pomoct. Jinak mi výrazněji nevadí nic.
Malý se má k světu, krásně prospívá a pohyby jsou teda oproti Sárince mnohem znatelnější. Takže trávím čas zjišťováním, jestli mají pohyby co dočinění s povahou miminka a režimem po narození.
Kdo mě zná, ví, že se hodně zajímám o astrologii, samozřejmě jí nepřikládám až takový význam, je to spíše pro pobavení. Čekáme malého Beránka, zpočátku jsem si říkala (všem Beranům se upřímně omlouvám), že kdybych si mohla vybírat, bylo by to to poslední znamení, které bych si přála 🙂 Ale to čistě ze zkušeností maminek okolních dětí. Ale věřím tomu, že vše se děje jak má a narodit se nám mají přesně takové děti, jaké se nám narodí.
Čtu moc krásnou knížku od Z. Jordánové – Tvoje dítě jako šance pro tebe. Je v ní tolik moudra a tolik si toho uvědomuju, že jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou a nějaké znamení zvěrokruhu je opravdu jen tak pro pobavení.
Jméno jsme nejdřív chtěli po taťkovi David, ale v okolí, kde bydlíme, je to jeden David za druhým, takže jsme se jako zázrakem všichni shodli na jménu Denis. Sárinka to zpočátku nesla nelibě a to jen proto, že já, přítel i miminko začínáme jménem na D, jen ona je na S. To už je ale minulost a malá si nepřeje nic než malého Deniska. Na bráchu se strašně těší. Když pominu, že jejím původním přáním bylo mít sestru, ovšem starší …
Celkově na to, kolik změn se mi za loňský rok událo a ještě nastane, musím říct, že těhotenství je opravdu pohodové. V listopadu jsem se přestěhovala natrvalo k příteli a i když teď nastalo takové to období vzájemného poznávání a kompromisů, snaží se mi moc vycházet vstříc (už chudák poznal, že já jsem strašná povaha a stejně vše udělám jak chci já…) Jůů, jak to čtu, zní to drsně, ale jinak jsem fakt hodná 🙂
Teď nás čeká od 2. února změna školy, Sára začne chodit do školy v obci, kde bydlíme. Myslím, že to bude dobré, v nové škole se nám moc líbilo a paní učitelka vypadá opravdu skvělá, na rozdíl od nynější, se kterou naráží spousta rodičů. Navíc tam bude jen 22 žáků, což je ideální, Sára tohle potřebuje, nynější třída je početná. No a sotva si Sára zvykne na nové prostředí, přijde sourozenec.
Přiznám se, že bojuju s představami, jak to ovlivní vztah mezi přítelem a Sárou, moc bych si přála, aby nepocítila rozdíl, byla bych z toho nešťastná, kdyby došlo k nějakým preferencím vlastního syna. Ale dopředu na to nechci myslet 😉 Budu muset tu pozornost pečlivě rozdělit, i když malá ví, že miminko potřebuje péči a pozornost maminky, je už rozumná.
Brzy se zase ozvu.
Tento článek byl zařazen do soutěže o Příspěvek ledna 2015, nezapomeňte proto prosím po přečtení na hvězdičkové hodnocení ;-).
Článek je součástí projektu Těhotná s VD.