Je to už 5 nebo 6 týdnů, co jsem psala naposledy a slibovala jsem, že po novém roce se ozvu znovu. No… ale i teď to je po novém roce, že? 🙂
Za tu dobu se udály hlavně Vánoce a oznamování novinky maminkám (babičkám). Bohužel v obou případech to dopadlo podle očekávání ne příliš dobře. Muž chtěl novinu oznámit přímo na Vánoce, kdy se schází celá jeho rodina v bytě u rodičů. Nakonec k tomu nedošlo, protože měl obavy z jejich reakce. Šli jsme tedy na návštěvu znovu asi za dva týdny, kde už se to povedlo. Věděli jsme, že z toho nebude žádná velká radost, a taky nebyla. Rodiče nejsou toho názoru, že mít v dnešní době více než dvě děti, je ok. My jsme samozřejmě názoru jiného – svět je pořád stejně špatný nebo pořád stejně dobrý – jak se k tomu přistoupí. Ale to je asi na delší debatu. Takže tady žádné nadšení.
Mojí mamce jsme to oznámili formou vánočního daru. Dárek neotevřela v naší přítomnosti, takže jsme jen dostali gratulační sms. Vzhledem k tomu, že jsme s mamkou opět rozhádané, tak ani tady jsem neočekávala žádné nadšené reakce. Jestli nadšená je nebo není, to nevím.
Takže rodiče už ví, ještě zbývá můj táta, se kterým jsme se zatím neviděli a oznamovat mu to po telefonu se mi nechce. U táty očekávám normální přirozenou radost, pevně v to věřím. Sám má 5 sourozenců…
Taky bylo vtipné oznámení novinky mojí sestře. Její bezprostřední reakce byla:
Prostě třetí dítě evidentně není nic moc radostného nebo výjimečného pro okolní rodinu. Škoda.
My máme radost obrovskou, srovnatelnou s prvním těhotenstvím. Tak se uklidňuju alespoň tím, že o ostatní tady nejde, i když s jejich podporou by to bylo hned všechno veselejší.
Novinkami o doktora vás tentokrát asi častovat nebudu. Zatím jsem u něj nebyla. Chystám se přejít k jinému gynekologovi. Původní Dr. byla moc fajn, ale… já mám vždycky nějaká ale 🙂 Hlavně tím, že jsme se přestěhovali, je najednou docela daleko, takže se chystám k někomu jinému, k někomu, u koho tuším, že bude přístupný diskusi se mnou. Uvidíme. Mám za sebou zatím jednu návštěvu porodní asistentky, kde jsme si řekli nějaké základní věci a domluvily se na další návštěvě za měsíc. Byl se mnou muž i děti, návštěva trvala hodinu a kousek. Zatímco z návštěvy doktora mám sevřený žaludek, tak tahle návštěva mě naprosto uklidnila ve všem, v čem mohla, vyrelaxovala jsem si, nabyla jsem opět pocitu, že jsem normální zdravá ženská, jejíž těhotenství není považováno za potenciální zdravotní problém. Což velmi oceňuju a potřebuju.
Takže dokud mi to malé břicho a vzdálenost termínu dovolují, věnuji se hodně práci, také dětem, teď aktuálně nemocným, takže mám doma obě drobotiny. A přemýšlím nad tím, jaké to bude, až budeme doma vegetit se třemi drobotinami. Stejně jako u druhého těhotenství, i tentokrát je to pro mě naprosto nepředstavitelné 🙂 Mějte se krásně, Jana
