Holky, ozývám se po delší době, poslední pracovní dny pro mě totiž byly tak trochu utrpením.
Ale popořadě: v práci jsem měla v plánu velké rozloučení a zároveň bylo potřeba zaučit novou kolegyni. Tyto dvě věci mě hodně stresovaly, ale nakonec se zvládly v naprosté pohodě. Jen ta únava už na mně byla znát. Dostala jsem od kolegů a kolegyň finanční obnos a za ten jsme si pořídili krásnou kolébku. Z práce se mi moc nechtělo, ale na druhou stranu se už těším na odpočinek a jiné povinnosti. Další nepříjemnou věcí posledních dní byl opět můj vysoký tlak. Troufám si říct, že jsem se dostala do stádia, kdy mi není možno naměřit normální tlak, a to ani doma. Doktorka to pochopitelně chtěla řešit a tak jsem vyfasovala Dopegyt. Kamarádka mi na pár dní zapůjčila měřič krevního tlaku Tensoval a za sebe říkám, že už ho v životě nechci ani vidět – takové hodnoty, jaké mi naměřil, mě stavěly vedle těžkých kardiaků. Naštěstí mám v novém bydlišti kamarádku zdravotní sestru, která má doma poctivý, starý, dobrý tlakoměr a ten ty hodnoty ukázal mnohem nižší a to i u přítele, mé dcerky a kamarádky samotné. Tak jsem hodnoty ukázala i doktorce a celá situace se zklidnila.
Nástrahy v podobě zdravotních rizik ale nekončí, přítel dostal jednostranný zápal plic a má už druhé antibiotika. Aby to nebylo vše, jemu je líp a onemocněla mi pro změnu Sára. Horečky, kašel a dnes vyfasované antibiotika. Je mi s podivem, že já se stále relativně držím. Jen mě děsně bolí pravá kyčel směrem až ke kostrči a to tak, že jsem se před dvěma dny nemohla ani zvednout z křesla. Napadá mě stále to samé:
A to myslím naprosto vážně. Navíc jsem celé těhotenství vůbec necvičila a moje fyzička je beze srandy na úplné nule, zadýchávám se i bez zátěže. Jak udýchám porod? 6 let jsem vykonávala sedavou práci a ještě jezdila skoro denně autem, takže žádná sláva, docela se toho finále fakt bojím… Víte, co je zvláštní? Každému, kdo se mě ptá na termín, sice řeknu, že Velikonoční pondělí, ale zároveň cítím, že to už budeme dávno doma, i s miminkem. Měla jste to tak některá? Pořád si říkám, že to bude někdy po půlce března. 🙂 Tak jsem zvědavá.
Moje nálady se jakž takž ustálily, už tolik nebrečím, neřeším, chce se mi skoro pořád spát. Užívám si společné chvilky s mými dvěma marody, hodujem a koukáme na filmy a příští týden se jdeme vyfotit s bříškem, nejvíce se těší Sára.
A jak se daří miminku?
Myslím, že dobře. Poslední UTZ byl v pohodě a dle pohybů soudím, že je vše v naprostém pořádku. Malý v bříšku řádí neskutečně, jsou to doslova kotrmelce. Už se těším, až ho poprvé spatřím…
