TVD: Den D
Ve čtvrtek 28. května mi doktorka na kontrole oznámila, že miminku už skoro nic nebrání přijít na svět a že to bude do neděle, ale spíše i dřív, no ani nevíte, jak jsem se začala hlídat a pozorovat. Řekla jsem si, že tomu taky trošku pomůžu, a tak jsem si ještě v pátek na noci kostelů vyšla kostelní věž až nahoru a pokochala se výhledem po okolí.
V sobotu jsme tomu s taťuldem pomohli tím nejpříjemnějším způsobem a já ještě horkou vanou a dostala jsem bolesti pravidelně po 20 minutách, ale v noci jsem je jaksi zaspala, v neděli se nic nedělo, jen jsem si připadala stále mokrá, tak jsem v pondělí jela na ozvy a pro jistotu se zeptala, co to znamená. Nic to neznamenalo, vše bylo v pořádku, jeden z nejlepších doktorů, co znám mi řekl, že se to ale blíží a objednal mě na pátek na kontrolní ozvy a že si mě tam již pravděpodobně nechá.
No chtěli jsme květňáčka a toho jsme nestihli, ale to vůbec nevadí.
A čtvrteční kontrolu u mé doktorky a páteční u pana doktora jsme taky nestihli 😀
V úterý večer mě začlo trochu bolet břicho, ale říkala jsem si, že to nic není, že to je z podráždění od kontroly u doktora, chvilku před půl třetí ráno jsem chytla přítele tak za ruku, že se probudil a co se děje a já říkám že nic, ale v tu chvíli mi praskla voda a říkám:
Praskla mi voda!
A on: Teď?
A já: Jo, jedem!
A on: Ted?
Říkám: jo! 😀
Porod byl velmi rychlý a o to prý intenzivnější, říkaly sestřičky, konec už jsem nevnímala, vůbec, jen vím, že dr byla trošku přísnější, že mi pomůžou, ale musím spolupracovat, no vážně jsem to už nevnímala.
Jen si pak pamatuju, že ještě sestřička řekla, že nevím pohlaví, tak mi řekly, že se mi narodil chlapeček a pak už si jen pamatuju šití, to byla dle mě větší bolest než ten porod.
Filípka mi jen ukázaly a šup s ním na novorozenecké, protože byl podchlazený. Pak jsme asi hodinu s taťuldem jen leželi a vychutnávali si ten pocit, že máme syna. Dovolily mi ho vidět až kolem poledne a moc jsem si ho neužila, večer pro něj přijela sanitka a odvezli mi ho do Brna, dostal nějakou infekci do plic, ta středa v nemocnici byla nesnesitelně dlouhá a sestřičky říkaly, že mě ve čt pustí, když budu stimulovat kojení a já poctivka vstávala pravidelně i v noci, prý takovou poctivku tam snad ještě neměly, ale motivace jet ve čtvrtek za synem byla obrovská.
Prý vypadám jak z hororu, oči mám popraskaný, obličej celý fialový, ale mě to vůbec nevadí, jsem štastná, že mám syna.
Ve čtvrtek jsme to s taťuldem na jipce obrečeli oba a v sobotu už nám dali Filípka na normální pokoj a dnes je neděle a jedeme za ním a už u něj můžu zůstat.
Tímto se loučím s projektem TVD a doufám, že mi vyjde čas a možnost zapojit se to MVD.
Vaše Pivátko s Pivátkem, už Filípkem
