Je skvělé, jak klidně a pohodově mé těhotenství dosud probíhalo. Období klidu skončilo právě před týdnem, kdy jsem byla poprvé u gynekologa. Tím začalo jedno veliké „musíš“. Musíte na krev, pak ještě na krev, přijdete za týden pro průkazku, tady máte seznam, kdy půjdete na tenhle test, támten test, toto vyšetření, na tomhle se domluvte s panem doktorem.
Ne, mně to opravdu nepřijde normální a v pořádku. „Naštěstí“ při první prohlídce mi pan doktor našel jakousi bakterii, takže jsem se dostavila znovu, jednak abychom se domluvili na léčení, ale hlavně proto, abych na pana doktora vybalila to, co jsem si už dlouho připravovala. No, jedna věc je být nad vodou a suverén, když se to člověka přímo netýká. Mluvit o tom s doktorem face to face, to chce „koule“, jak jsem brzy zjistila. Když jsem se do toho začínala trochu zamotávat, zachránil to nevědomky p. Dr. tím, že řekl něco, co už si nepamatuji, ale na co jsem reagovala slovy
Když jsem dál už se srdcem na dlani informovala doktora o tom, že mám lehce trému, když mu mám vykládat takové věci, jako že něco odmítám, pak doktor se zachoval nejen jako absolutní profík, ale hlavně jako rozumný člověk. Svým úsměvem a klidem mě odzbrojil a vyjádřil pochopení pro moje počínání a vysvětlil zase on mně, že on mě musí informovat o rizicích, já mu na oplátku podepíšu své rozhodnutí jít jinou cestou. Protože jsem cíťa, vháněly se mi slzy do očí a abych tomu zabránila, děsně jsem se ksichtila. Doma jsem to vyzkoušela před zrcadlem a už se doktorovi nedivím, proč se smál 😀
Takže jo, já i mimčo jsme v pořádku, jeden velký stres je odbouraný, další sice přijde, až budu zase odmítat, ale už to bude brnkačka. Při ultrazvuku jsem zvládla odolat pokušení nechat si prozradit pohlaví, tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží a jestli odolám i posledního března, kdy jdu na velký ultrazvuk.
Co jinak nového? Pár pracovních novinek, které jsou pro vážené čtenářstvo nepodstatné, ale mně snad brzy ušetří spoustu času. Děti mají radost z nadcházejícího jara, a nejen děti. Začali jsme sázet první semínka, o víkendu budeme pokračovat s dalšími. S některými rodinnými příslušníky je to stále na mrtvém bodě a zdá se, že jsme si na to už i zvykli. V okolí se to hemží těhotnými kamarádkami a malými miminky… moc se těším na to naše. Stejně to bude holčička, vím to 😀 Krásné jarní dny, Jana
