Ahojky všichni a všechny, tak dalších 14 dní je za mnou. I když čas ubíhá pořád stejně, mně se zdá, že se to neskutečně táhne. Mám za sebou oficiální termín a maličké se furt nějak nechce ven. A ani se jí nedivím, asi jí je u mě dobře. Ale já už to nemůžu vydržet. Nejen, že se už nemůžu hýbat a vlastně už nevydržím ani v žádné poloze , ale už se jí tady nemůžeme dočkat.Jinak těch 14 dní proběhlo stejně, jako obvykle. Mám za sebou dvě kontroly u lékaře a další mně ještě čeká. A pokud do ní neporodím, tak pak už budu docházet do porodnice. Na obou kontrolách jsem přišla, sestřička mi změřila tlak, jsem se zvážila a pak jsem šla na ozvy. Tam mám vždycky co dělat, abych neusla :-). Ono ležet tam jen tak 15 minut docela uspává :-). Na poslední kontrole už jsem měla i stahy (a nejen tam, už i doma), ale maličká je pořád vysoko, aby šla za námi. Jinač je vše v naprostém pořádku.
Jenom Vašík teď byl skoro 10 dní doma, protože byl nemocný. Pořád jsme se toho nemohli zbavit. Dostal to z toho smogu, co jsme tu měli. Ale už je zdravý a řádí jako vždycky. A taky jsme si naprosto užili prvního sněhu, který u nás napadl. Sotva jsme vstali, tak jsem viděla jeho rozzářené očička. Byli jsme vzhůru sotva deset minut a už jsem ho musela oblíknout a šli jsme na balkon odhrnovat sníh. Ke svátku totiž dostal hrablo na sníh, tak to chtěl vyzkoušet. Hned po uzdravení ho čekalo focení ve školce a další spousta nových zážitků.
Nejhorší je, že už se spolu dlouho bavíme o Vánocích a já mu vysvětluju, že musíme namalovat, nebo napsat Ježíškovi dopis, aby dostal dárečky. Jenže mu taky říkám, že Ježíšek přijde, až bude venku sněžit :-). A ono hups, už sněžilo. Takže teď furt chodí a že chce dárečky už! Samozřejmě jsme už psali a kreslili dopis Ježíškovi, za pár dní ho odešleme a budeme čekat na odpověď. Ale prozatím ho to přešlo. Nějak jsme mu to vysvětlili. Spíše to bude tím, že sníh roztál a je opět teplo.
Co se týče návratu do školky, tak opět to jsou probrečená rána. Nevím, čím to může být. Jestli tím, že byl teď dlouho doma, anebo si začíná uvědomovat, že už nebude sám. Taky vůbec nechce chodit spinkat sám. Vždycky si zašel sám do pokojíčku a po chvilce spinkal. Teď buď musím být s ním a počkat tam, než usne, nebo když se mu to podaří, tak stejně v noci přijde za námi do ložnice. A když někam na chvilku odcházím, třeba do obchodu, tak všude musí jít se mnou, u nikoho nechce zůstat, protože má strach, že se nevrátím. Jsem z toho trošku smutná, nevím, čím to může být. A navíc má teď i docela časté záchvaty vzteku. No uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.
Jinak ostatní dny tedy děláme blbiny a čekáme, až se té naší Vendulce tedy bude chtít mezi nás. Taky se poohlížím po dárcích. Přece jenom Vánoce už jsou za dveřmi a ještě k tomu nás čeká Mikuláš a Vašíkovi třetí narozeniny. Takže je toho spousta. Ale zase tolik dárků mu kupovat nebudem. Přece jenom má babičky, tety atd. A raději mu koupím jednu dražší hračku, která mu vydrží dlouho, než nějaké malé blbosti, které ho za chvilku přestanou bavit.
Jelikož už nevím, co dál psát, tak pro dnešek se asi rozloučím. Příští článek už na stoprocent napíšu o tom, jak se ta naše princeznička drala na svět. Ale snad to nebude strašné a bude to rychlovka jako u Vašíka. Toho se docela bojím. Že nepoznám, že už rodím, jelikož u Vašíka jsem měla porod vyvolávaný. Ale tak uvidíme, to všechno mě už za chvilku čeká. 🙂
Tak se mějte pěkně a příště (už snad s Vendulkou) ahoj
Verča, Vašík, Vendulka
