Krásný den všem! Je to už skoro dva týdny, co jsem se konečně setkala se soukromou porodní asistentkou, se kterou jsme se tak dlouho nemohly dohonit. Nakonec jsme se s mužem vydali do Prahy, kde proběhlo první setkání. Muž čekal v autě. Původně to mělo být povídání na hodinu, ale strávila jsem tam dvě a půl hodiny a kdyby to šlo, tak tam další dvě hodiny ještě sedíme a povídáme. Mimo jiné mi PA udělala vyšetření, o které se s vámi ráda podělím. Položila jsem se na postel, pod hlavou polštář a pod nohami velký měkký válec, takže naprosté pohodlí. Pohmatem PA zjistila vrchol dělohy a umístění miminka. Pak jsme poslouchali srdíčko. Dlouho… a u toho jsme si povídali. Nakonec se změřil tlak (na obou rukách). Bylo to neuspěchané a velmi klidné, důkladné a řekla bych i fascinující. Je mi velmi líto, že si tuto péči nemohu dopřát místo klasické poradny u doktorky. Jsem moc ráda, že za touto PA pojedeme ještě dvakrát, tentokrát se zúčastní i můj muž. A třeba už nějak pokročíme dál v řešení mých otázek. Zatím jsme probraly pouze všechny možnosti, které připadají v úvahu, a samozřejmě jsme poklábosily jako nespokojené ženské. 🙂
Jestli mohu, tak vřele doporučuji všem těhulím alespoň jednou navštívit soukromou PA. Byl to rozhodně velmi obohacující zážitek, na který ještě teď vzpomínám. Těším se na listopad! 🙂
Vedle toho proběhla samozřejmě i klasická poradna, kde už to bylo o poznání prozaičtější a v podstatě bez zážitků k vyprávění. 🙂 A bylo to celkem hektické. Ráno jsem vyrazila na krev a oGTT. V té dvouhodinové pauze, kterou si tento test vyžaduje, jsem právě šla do poradny. Dr. se mě ptala, zda už jsem na tomto vyšetření byla. Když jsem jí řekla, že to zrovna teď probíhá, začala v sobě dusit smích a soucitně se ptala, jestli nemám moc sladko v puse. Měla jsem akorát velmi nízký tlak a nebylo mi dvakrát dobře z hladu. Ale proč se smála, to opravdu nevím. 🙂
A co nového doma… zvířátka pořád ještě nejsou. Zřejmě nějaká ouřednická kobyla sedí na papírech oběma půlkami, musím jí co nejdřív zavolat a požádat ji, zda by si mohla přesednout. Na ničem jiném to, zdá se, nevisí.
O menší rozruch se postarala Anička, která mi ve dvou dnech ztratila všechny sponky, takže jsem se naprdla a rozhodla se ostříhat ofinku. Než jsem se k tomu skutečně odhodlala, tak jsem to trochu obrečela, bylo mi to hrozně líto, ale nakonec jsem se vzchopila. Konečné dílo přesně odpovídá faktu, že jsem to dělala vůbec poprvé. 🙂 Ale už jsme si na to zvykli, je to naše krásná holčička s ofinkou. 🙂
S Aničkou jsme opět našily nějaké oblečky pro mimi i pro ni samotnou a hodiny strávené u stroje už Ančí zužitkovala – naučila se vkládat člunek na své místo a zvedat patku. 🙂 Je to moje šikula. Ale občas mi její aktivita to šití trochu komplikuje. Taky jsem objednala šátek pro mimčo, protože svůj původní jsem rozstřihala a přetvořila na nosítko. Takže ještě udělat zavinku na doma a jsem komplet připravena na nového tvorečka. 🙂 A taky bychom s mužem měli pořešit to jméno. On navrhuje (bohužel celkem rozhodně) jedno jediné, které mně se nelíbí. Tak jsem se rozhodla předložit mých 12 návrhů a budu doufat, že se sejdeme na nějakém kompromisu. Ale zatím k tomu nebyla příležitost. Tak snad se pochlubím nějakým jménem příště. Přeji hezké (dle supermarketů už předvánoční) dny a v listopadu ahoj.
