Ahoj, jmenuji se Lenka a chtěla bych se s vámi podělit o zkušenost s porodem. Takže to vezmu pěkně od začátku.
Vdala jsem se, ale dítě jsem nikdy mít nechtěla. Ne že bych neměla ráda děti, ale strašně jsem se bála té bolesti při porodu. Vždycky jsem říkala, že dítě klidně odnosím a pak vychovám, ale rodit by musel někdo za mě. Jenže manžel stále mluvil o miminku, které strašně chtěl, a já si jednoho dne řekla, že když to zvládlo tolik žen, že já to zvládnu taky. A tak jsem vysadila prášky a do 3 měsíců jsem byla těhotná. Byla jsem šťastná a strašně jsem se na miminko těšila.
Jak se říká, že v těhotenství máte různé chutě, tak to já měla jen jednu, a to na větrníky. Bylo to šílené a nedalo se tomu zabránit a tak jsem měla každý den větrník. No zřejmě víte, co to udělalo s mou postavou. Za celé těhotenství jsem přibrala 30 kilo, ale naštěstí mám už 20 kilo dole.
Jinak mé těhotenství probíhalo v naprostém pořádku a úplně nejlepší bylo, když mě malá začala kopat. Je to nezapomenutelný zážitek, stejně jako porod a první pohled na své právě narozené dítě.
No a pak přišel den D, nebo-li den porodu. Jelikož jsem už přenášela a malé se pořád na svět moc nechtělo, byl mi porod vyvolán uměle. Přišla jsem do nemocnice a tam mi hned zavedli 2 prášky do pochvy. Asi po hodině mi začaly kontrakce, ale po celý den nesílily a večer přestaly úplně. Co 2 hodinky mi kontrolovali kontrakce a ozvy dítěte. Dítěti se dařilo dobře, tak mě nechali ještě vyspat a ráno mi zavedli další 2 prášky.
A pak to začalo. Asi po hodince mi začaly kontrakce, které ovšem sílily, a začala se mi zkracovat doba mezi kontrakcemi. Odvezli mě na porodní sál a já zavolala manželovi, který za chvíli přijel za mnou a byl mi velkou oporou v průběhu celého porodu. No a co se týče bolesti, kdybych vám tady říkala, že to nebolí, tak bych vám lhala. Bolí to a nejvíc to bolí po tom, co vám odteče plodová voda. Nevím k čemu bych tu bolest měla přirovnat, ale nebojte se, zas tak strašné to není. A kdyby jste to nemohly vydržet, tak máte možnost požádat o ztlumení bolesti. Nebojte, nikdo vás tam nenechá trápit. Řeknu vám to asi takhle – v 17 letech mě srazilo auto, když jsem přecházela silnici a já málem přišla o nohu a řeknu vám, to byla bolest, porod určitě taková bolest není. Ostatně každá žena vnímá porod jinak.
Pak mi malou vzali a šli ji i s manželem umýt, zvážit atd… Mezitím mě zašívali, neboť mě malá dost potrhala, ale toho se nebojte vůbec, neboť to vůbec nebolí. U toho jsme si s porodní asistentkou povídaly a smály se.
Původně to měla být holčička o váze maximálně 3 kilo a narodila se mi holčička o váze 4 kilo a 53 cm. To měla určitě z těch větrníků. Byla nádherná a já jsem byla tak šťastná, že jsem se podívala na manžela a řekla, že chci ještě jedno miminko.
Takže milé těhulky, vy, co se o miminko snažíte, nebo vy, které máte tak strašný strach z porodu jako jsem měla já, vůbec se nebojte, není to tak strašné. A už vůbec se nedívejte na filmy, jak tam ženy rodí a u toho prožívají nesnesitelnou bolest. Tyto filmy jsou přehnané. Podívejte se třeba na mě, tak strašně jsem se bála a teď se nemůžu dočkat asi tak dvou let, kdy bysme s manželem chtěli počít a já znovu mohla prožít ten úžasný zážitek od početí až po samotný porod.
S láskou hrdá maminka 36 měsíční Sárinky