Tak se nám to kulí ke zdárnému konci. Jenže Svišť je stále Svištěm a chce to vybrat nějaké civilní jméno a to pro kluka i pro holku. Dali jsme se do toho všichni poctivě a to hned v několika kolech.
Nejdřív jsme si s manželem vypsali všechna jména, která se nám líbila a z toho zakroužkovali ty, na kterých jsme se shodli. Kdybychom totiž prosazovali ty, která se nám za každou osobu opravdu líbí nejvíce, tak by Svišť byl Svištěm asi napořád – a to by se na matrice nelíbilo. 🙂
Pokud by měl vybírat jen manžel, byl by to Bartoloměj nebo Anastázie. Pokud bych měla vybírat já, byl by to Marek nebo Júlie. Pokud by vybíral Filípek, byl by to Martin nebo Alžběta, na střídačku s Nelou.
A na kterých jménech jsme se shodli?
Pro kluka to byly jména: Marek, Petr, Adam
Pro holku byl ten seznam o hodně delší: Adéla, Markéta, Eva, Natálie, Lenka, Michaela, Andrea, Zuzana
Pak jsme to zkoušeli na našeho Sviště: Říkali jsme mu různými jmény, jestli na některé z nich bude reagovat třeba kopnutím… to se příliš nepovedlo. Tak jsme si vybrali: Marek a Michaela. Zkoušeli jsme několik dnů oslovovat miminko těmito jmény. Pak přišel Filip ze školky s tím, že když Marek zlobí trochu, tak je to Mareček – páreček a když hodně tak je to Marek – párek. „No tak to tedy ne – žádnou klobásku doma nechci.“ Je mi sice jasné, že na každé jméno se dá něco vymyslet, ale pořád bych to měla v hlavě. Tímto jsme vyškrtli Marka. Když Filip večer usnul, tak manžel přišel s tím, že ta Michaela také není ono. A byli jsme na začátku. Je to dlouhé k našemu příjmení. To je sice pravda, ale holka většinou přijmení vymění.
No co s tím? Pro kluka jsme se celkem rychle shodli na jménu Adam. A co s tou holkou? Z vybraných – i když společných jsme stále nemohli nic vybrat. Vždycky se jeden z nás šklebil, že to asi ne. „A co Justýna?“ řekl manžel jednoho dne při čištění zubů. „Co? Ty taky nemůžeš mít nějaké normální jméno na skladě, že?“ odpověděla jsem mu. Ale docela mě to zaujalo, jen to nebylo zase ono. To už radši Kristina. Jenže babičky jí budou říkat Kristlo – no to ne… A co Tina?
To nás zaujalo oba, jen jsme nevěděli, jestli se to jméno dá použít v této zkrácené podobě. Zjistili jsme, že ano. Jméno Tina nosí zhruba 350 žen v republice. To zaujalo manžela – že není okoukané. A tak máme vybráno – alespoň prozatím. ADAM a TINA.
Tak uvidíme, jak to dopadne. Z minulé zkušenosti vím, že to není až tak jisté. Filip měl být v 6 hodin ráno ještě Jonáš a v 9 už byl Filip na světě 🙂 … To je tak, když se manžel při čekání v nemocnici nudil a chodil po chodbě našel v seznamu dětí na novorozenecké JIP jméno Jonáš a narychlo jsme jméno měnili. Protože náš Jonášek by mohl mít také nějaké zbytečné problémy.
Naše nenarozené mimčo oslovujeme nastřídačku klučičím i holčičím jménem. Ale stejně je to nejčastěji Svišť, protože mu to sedí k tomu, co vyvádí v břiše. Při poslední kontrole jsme ozvy srdíčka natáčeli 1,5 hodiny. Svišť se vrtěl tak, že grafy se nelíbily panu doktorovi. Byla to samá mezera – nic vypovídajícího. Nakonec u mě stála sestřička a jezdila sondou po břiše tak, aby graf vypadal jakž takž. Takže Adámku, nebo Tino ještě chvilku vydrž a za pár dní už se uvidíme na živo. Těšíme se na Tebe.