Poslední dva týdny u nás vládla intenzivní přestavba pokojíku. Vzhledem k tomu, že přivezli Filípkovi novou postel, mohli jsme se do toho pustit. Filip je nadšený z horního spaní. Dole jsou uloženy skříňky a položený kus koberce s cestami, takže spokojenost hlavně na straně syna.
Ale abych neodbíhala. Filípek hodně pomáhal. Dokonce i při výrobě přebalovacího pultu, který jsme nějakým zázrakem nacpali do koupelny. Takže pokojíček a vše ostatní pro mimčo je nachystané.
Byla jsem také na poslední kontrole u svého gynekologa. Posunul termín mezi 10. – 16. července. Když jsem protestovala, že podle UTZ to ve většině případů vycházelo na 10. – 12. července a u mě není moc dobré čekat na poslední chvíli, nedal si říct. (Mám plánovaný CS.) Ale odeslal mne do nemocnice s kontrolou 8. 7.
Službu měla mladá paní doktorka. Asi jsem se na ni zpočátku dívala nedůvěřivě, protože jsem zvyklá na doktory vyššího věku. Ale všechno dobře dopadlo. Paní dr. byla velmi milá, vše proběhlo v relativním klidu (v průběhu příjmu zvládla 3 porody). Po mém vyšetření mne poslala do kabinky, že se pak domluvíme na termínu porodu. Shodly jsme se, že nejvhodnější podle termínu by byl konec tohoto týdne – čtvrtek, nebo pátek. Souhlasila jsem. Pátek nebyl volný, tak jsem kývla na čtvrtek a šla se doobléknout. Přes dveře jsem pak slyšela, jak paní dr. s někým telefonuje a a hodně nahlas zdůrazňuje, že termín 16. 7. je hodně pozdě, že se musí najít nějaký v tomto týdnu…
Pak přišla znovu za mnou, že jí volali, že ve čtvrtek už další plánovanou operaci nestihnou. „Ale posaďte se do čekárny, určitě najdeme nějaké řešení.“ Tak jsem čekala. Za čtvrt hodinku vyšla paní dr. s tím, že mají termín pouze zítra, tj. úterý. „Nevadí vám to?“ , ptala se ještě. – jak by mi to mohlo vadit, ty, co rodí normálně, si také datum až tak nevyberou – pomyslela jsem si. Kývla jsem na navrhovaný termín. Paní doktorka říkala, že není na co čekat, dítě je dovyvinuté a komplikacím je třeba předcházet. Vyplnila jsem ještě nějaké papíry, abych to zítra urychlila a z nemocnice (po 3 hodinách) odešla. Tento přístup se mi líbil.
Odpoledne jsem vyzvedla Filípka. Zajeli jsme spolu ke kamarádce pro kočárek, který budu používat doma. Doma jsem provedla poslední nezbytné úkony, které předcházejí zítřku. Také jsem vybrala oblečení, ve kterém pojede Svišť domů. Největší dilema jsem měla u čepičky, takže mám nachystané raději dvě – doufám, že alespoň jednou jsem se trefila do velikosti.
Ráno mne čeká jen dobalit tašku do porodnice – kartáček na zuby a těhotenskou průkazku! A v 8,30 nástup. Bojím se více, než minule, ale je to asi z toho, že vím, co mě čeká. Doufám, že přístup všech (nebo alespoň většiny) personálu bude takový jako měla paní doktorka a nějak to ze mě spadne.
Až budete číst tyto řádky, tak už budu vědět, jak Svišťátko vypadá a snad ho budu mít alespoň chvilku v náručí. Už zbývá jen pár hodin. Všichni už se těšíme.
