Toto letí. Než jsem se stačila otočit, 14 dní uteklo jako voda.V uplynulých dnech probíhala díky kamarádkám příprava na to, až se nevejdu do svých kalhot a ostatních věcí, další těšení se na miminko, ale také příprava výbavičky.
Vzhledem k tomu, že jsem nechtěla riskovat, hledala jsem po internetu stejný kočárek jako jsem měla na Filípka. Jiný jsem nechtěla, protože ten se mi vejde do kufru auta, do výtahu, je skladný, lehký (tj. uvezu ho jednou rukou) a hlavně jako jediný má brzdu na ruku. Teď nepočítám všechny kočáry – trojkolky, které jsou pro mě málo stabilní. Byla jsem dost zklamaná z toho, jak zničené kočárky a za jakou cenu se některé maminky snaží prodat. Nejvíce mě štvaly popisky typu: od používání – nelze se vyhnout. Také jsem tento kočár měla a rozhodně jsem na něm při prodeji neměla nic prodíravěné a neúměrně zničené. Ale vzhledem k tomu, že do porodu mám dost času (ono to ale letí), vyčkávala jsem. A podařilo se! Jedna maminka z jižní Moravy prodávala celý kočár Casual play S6 za super cenu, se super výbavou a ještě k tomu to vše byla ochotna zabalit a poslat. A že to bylo dobře zabalené, jsem se přesvědčila za pár dní.
Předcházela tomu jedna milá návštěva kamarádky v místě bydliště, která už má 3 děti a Filip je tam moc rád (a já taky). Ochotně vybalila krabici plnou těhotenských věcí a tak jsme přebíraly – odvezla jsem si plnou igelitku domů, abych si věci v klidu vyzkoušela.
Následovala krásná odpočinková sobota s kamarádkou. Zašly jsme si do bazénu, do sauny a stihli jsme i kafíčko a zákusek. 🙂 Prostě pohoda. K tomu všemu mi přivezla tašku plnou těhotenských tunik a také její kamarádka mi prodala odsávačku mléka – takže základ by byl…
V neděli jsem se rozhodla všechny ty věci vybalit a vyzkoušet. Filípek dostal foťák na stativu, tatínek si sedl do křesla a já se převlékala z jednoho kompletu do druhého a dělala jsem mým chlapům módní přehlídku. Filip byl dvorní fotograf a tatínek porotce. Některé věci neprošly přes taťku, u jiných jsem usoudila, že bych musela přibrat asi 20 kg, abych se do nich vešla, ale přesto mi ve skříni visí šaty, které použiju, až přijdou letní vedra, mám několik halenek s krátkým i dlouhým rukávem, jedna sukně na léto k sandálům by se také našla. Takže – AŤ ŽIJOU KAMARÁDKY – bez nich by byl život smutný a komplikovaný. Děkuji vám holky. 🙂 Takže teď už stačí jedny kalhoty a jsem vybavená a bříško může klidně růst. Jen je mi líto, že téměř na konci přehlídky se na foťáku zobrazila cedulka ERROR a vše z karty bylo vymazáno. Tak Filip nafotil ještě pár fotek přes telefon, ale jsou všechny rozmazané a už to není ono.
Následující pondělí má radost pokračovala. Pan pošťák doručil 3 obrovské balíky. Byl v něm kočárek – sporťák, hluboká korba, autosedačka a k tomu další „nezbytnosti“ jako pláštěnky, nánožník atd. Když jsme večer přišli z kroužku, Filip se divil, co to je a tak jsme společně odbalovali. Nakonec přišel i tatínek a pomohl nám s nejtěžším dílem – kočárem. To už jsem Filipa hnala do vany. Taťka mezitím zkoumal, jak se ten kočárek rozkládá. No, po pěti letech jsme se museli podívat do návodu. 🙂 Zapomněli jsme totiž na jednu pojistku.
Filip už se těší, jak bude mimčo vozit a jak s babičkou i s miminkem půjdou v létě na zmrzlinu. Tak doufám, že mu to dlouho vydrží…
