Ráda bych se podělila o své zážitky z porodu. Termín porodu mi doktorka stanovila na 9. prosince. Později mi termín upravila na 1. prosince a nakonec podle několika ultrazvuků se vrátila k 9. prosinci. Nemohli jsme se s manželem dočkat, i když jsem se porodu hrozně bála. Nesnesu totiž injekce, při každém odběru krve omdlím…nedovedla jsem si představit, jak zvládnu kapačky…
Nicméně bylo 9. prosince a Vojtíškovi se stále nechtělo na svět. 13. prosince jsem přišla na kontrolu a doktorka mi sdělila, že porodu trochu napomůže a odloupla mi vak blan s tím, že do 17. prosince určitě porodím. Pokud by se tak nestalo, tak prý mám přijít v sedm ráno na porodní sál na indukci. Celý týden se nic nedělo, a tak jsme se 17. prosice ráno vydali do porodnice na vyvolání porodu. Již ráno byl takový malý zádrhel, kterému se teď směji – bydlíme na vesnici 15 km od Pardubic, kde jsem rodila a manžel nenastartoval auto..A tak jsme se do porodnice vydali vlakem. V sedm ráno jsme dorazili do porodnice, kde mi po počátečních administrativních úkonech natočili monitor (byla jsem na něm přes hodinu, protože se Vojta odmítal hnout). Po další přípravě k porodu (vyprázdnění střev) jsem byla zavedena na porodní sál a připojili mě na monitor. Manžel byl celou tu dobu se mnou. Po chvíli přišla sestřička a zavedla mi kapačku. Kupodivu jsem to i přes můj strach z injekcí zvládla:). Poté přišel doktor s nástrojem, který ani nebudu popisovat a napíchl mi plodovou vodu. To bylo 11 hodin dopoledne. Vůbec to nebolelo, a já jsem čekala, co bude dál. Po čtvrt hodině mi začaly kontrakce. Ta první byla neskutečná. Za chvíli přišli další a najednou již byly po pár minutách…Nejvíc jsem se bála o miminko, že mu ublížím, že již nevydržím netlačit. Opět ke mně přišla porodní asistentka s dotazem, zda budu chtít epidurál. Váhala jsem, měla jsem strach z injekcí, a také kdyby byly komplikace a musel by být proveden císařský řez, nemohla bych mít celkovou anestezii. Tak mi sestřička řekla, že se na mě podívá doktor, a jestli budu otevřená na více než centimetr, musím se rozhodnout. Doktor dorazil, prohlédl mě, sdělil mi, že jsem otevřená již na osm centimetrů a není již čas. Pak šlo vše ráz na ráz, najednou jsem mohla tlačit, zatlačila jsem 3x a Vojtíšek byl ve 12:45, tedy po hodině a půl kontrakcí, na světě.
Měla jsem obrovské štěstí, že porod proběhl tak rychle a hladce a chtěla bych poděkovat sestřičkám a doktorům Pardubické porodnice. Byli úžasní, milí a neskutečně mi porod svým přístupem usnadnili.