Před čtyřmi roky jsem odesílala sms.ku kamarádovi, se kterým jsem měla odpoledne sraz. Někam jsem spěchala a honem se omlouvala, že to za ním bohužel nestihnu, no v tom spěchu jsem prohodila dvě číslice a vůbec si toho nevšimla. Za chvilku mi zvonil telefon a ozval se velmi příjemný hlas, který vyzvídal, proč vlastně nepřijdu… byl to úplně cizí mužský, který dostal omylem odeslanou zprávu. Ve spěchu jsem se omluvila a ukončila hovor, pak mi došlo že to nebylo příliš zdvořilé a poslala jsem ještě zprávičku se zdvořilejší omluvou.. no zkrátím to! Půl roku jsme se oťukávali pomocí sms, dalších půl si volali dlouhé hodiny a pak se konečně viděli. V tu dobu už jsme jeden o druhém věděli úplně všechno, znali své názory, jen nevěděli, jak ten druhý vůbec vypadá, ale zamilovaní jsme byli až po uši. Po roce vídání jsme se vzali a snažili se o miminko. Bohužel rok a půl bez úspěchu a tak jsme to věčné lítání po doktorech vzdali a řekli si, že nám prostě není přáno. A zase zapracovalo štěstí, které nás provází od našeho seznámení a já otěhotněla, když jsme to nejméně čekali…. dnes máme krásného pětiměsíčního chlapečka a když tak koukám jak tu v pokoji ti mí milovaní chlapi vyvádí, říkám si, že někomu děti nosí čáp a nám, kteří jdeme s dobou stačí si rodinné štěstí objednat pomocí sms. No řekněte, nevyplatí se tu korunu padesát investovat? :)) První chlapeček se jmenuje podle rodinné tradice, ale ten druhý, kterého budeme objednávat asi za rok prostě musí dostat jméno podle operátora, který nám tohle štěstí vlastně pomohl zařídit.