Tak jsem oficiálně na mateřské. Jinak nic nového, jen to, že jsem jak velryba. Manžel říká, že jsem vorvaň – ono to tak občas vypadá. Hlavně když se hrabu do postele nebo z postele, i když ono stačí se jen otočit. Povídal, že tolik hekání slyšel jen při porodu. Tuhle se otočil od počítače a ptal se, jestli už rodím, nebo to je jen poplach – tak jsem suše oznámila, že se jen otáčím. 90 kg je 90 kg – tolik jsem nikdy nevážila. Jen doufám že to brzy shodím.
Tak poslední kontrola u mého pana doktora dopadla nakonec dobře. A co se stalo? Když se sestřička koukla na vzorek moči, tak se zhrozila, že je tam bílkovina, ale pan doktor „mi dal ještě jednu šanci „a bylo to v pořádku, prý jen nějaký výtok nebo hlen. Tak super a pan doktor mě už odeslal do nemocnice, že už je nejvyšší čas se tam „zapsat“, aby o nás něco věděli, než půjdeme rodit.
Dnes jsem byla na kontrole v nemocnici. No nic moc se nezměnilo v nemocnici. Lidí dost, ale zase na druhou stranu všechno nejdřív připraví a pak jdete na řadu. Bála jsem se monitoru, protože co tam předváděl ten náš chlap, to se mi ještě nestalo. Asi se mu zrovna nelíbilo, že jsem si lehla na levý bok nebo co a stupnice do 180 mu prostě kolikrát nestačila. Ale pan doktor nic nenamítal, tak v pohodě. Bříško mám pořád větší a větší. Jen jsem zvědavá, kam až doroste.
Miška už prosila bráchu, aby už vylezl z bříška, že by ho chtěla vidět a trochu si s ním pohrát. Teď je doma – má angínu a tak se nudí. Včera jsem už i dovolila, aby šla ven – bylo odpoledne krásně a tak já posekala zahradu a dvorek a pak přišla, jestli si může pustit pohádku. Tak jsem jí řekla, že může ven. Odpověď mě docela překvapila „maminko a víš že mám angínu?“ Jen přijel domů táta, tak mu sdělovala noviny – že byla venku a když ji bude hlídat on, tak musí mít klobouk, protože antibiotika nemají rádi sluníčko. Vysvětlila tátovi, proč je nemají rádi a pak ještě, což jsem úplně valila oči, mu začala vysvětlovat, jak se rodí miminko. To jsem se bála, co vypustí z pusy a jak potom budu vysvětlovat já. Ale máme šikulu, co všechno ví. A teď vám to popíšu.
Maminka musí do nemocnice, protože ji začne bolet bříško. Tam jí pan doktor zazpívá kolíbačku a dá injekci, aby spinkala. Pak jí rozřízne bříško a pak to miminko vyndá ven přeci (po tomhle přišel pohled, že jsme úplně hloupí, že to nevíme).“ To ani maminka nevěděla a ani nemůže, protože spinkala, víš“. Když jsem se ptala, jak ukazovala, že mi rozříznou celý bříško a já tam tu jizvu nemám (mám jich tam dost, ale tak velkou, která by odpovídala tomuhle, prostě ne) tak se zamyslela a ukázala na jizvu po slepáku a řekla „tady máš po mě jizvu“. To už jsem nevydržela a smála se.Otázka čemu se směju, byla nasnadě. „A nezdá se ti ta jizva menší než miminko,Miško? „To taky musí. Já se narodila prdelkou nejdřív. „To zase nevydržel táta a smál se. „No Miško, to měl pan doktor asi výhled co?“ „Ale já mám hezkou prdelku, že jo maminko“ a bylo po vysvětlování. Já si utřela čelo, že si to takhle vysvětlila.
