Uběhlo 14 dní, kdy jsem poslala na stránky VD první psaní. Od té doby se událo pár drobností, o které se s vámi zase ráda podělím. Asi největší změnu zaznamenaly moje tělesné proporce. Zatímco před dvěma týdny jsem měla břicho jako v pátém měsíci a lidi si mne dobírali, jestli náhodou nečekám trojčata, tak dnes už vypadám trochu normálněji. Břicho mi tak trochu splasklo zpátky, i když už vidět zůstalo. A to jsem se dnes na gyndě vážila a nic moc jsem nepřibrala. Naštěstí vím, že se to občas děje (jistě dostanu i nějaké informace do komentářů od sečtělejších maminek 🙂 ), tak to neřeším. Cítím se skvěle, žádné těhotenské neduhy mě netrápí, vlastně nebýt té absence menstruace, tak ani nevím, že jsem těhotná 🙂 .
Doma to vypadá, že se na mimi nejvíc těší Ančí. Kdyby tedy věděla, že vůbec nějaké mimi bude. Tatínek jí občas zamotá hlavičku, když jí řekne, že maminka má mimi v bříšku. Všem těm třem slovům rozumí, takže ta zmatenost v očích, ta je opravdu nepřehlédnutelná. Tohle se 17 měsíčnímu dítěti vážně asi ještě vysvětlit nedá. Anička je na miminka opravdu vysazená. Při každém listování v časopise, knížce nebo kdekoli jinde si až s nebývalou pečlivostí všímá i těch nejmenších obrázků miminek a dětiček a vydrží si je prohlížet opravdu velmi dlouho. Tak hlavně, aby jí to vydrželo. Když jsem slyšela, jak jsem ve dvou letech na mladší sestru reagovala já, no raději ani pomyslet, že by to u nás mělo být podobné. 🙂
Jinak si poslední měsíc zakoušíme s Aničkou pobyt o samotě. Muž (a tatínek) má zakázky v 50 km vzdáleném městě, takže jsme se za poslední měsíc viděli, když to sečtu, asi tak týden. Ještě štěstí, že je léto! Když nám tohle udělal v zimě, bylo to daleko nepříjemnější, se vší tou starostí o teplo v domě. Což nás čeká vlastně letos znovu, jak jsem si právě uvědomila :-). S pupkem u pily to bude vážně psina, už si to živě představuji. 🙂
Naštěstí tu máme naproti v domečku mužovy rodiče, takže až tak úplně samy tady nejsme. Dneska zrovna jsme došly na návštěvu, a protože jsem se zrovna vrátila od Dr., tak se hovor s tchýní (je to hrozné označení pro tak skvělou ženskou!) točil hlavně kolem těhotenství, PAPP-A testů a porodu. Trochu jsem si postěžovala na neutěšený stav našeho porodnictví, ale byla jsem záhy přesvědčována o tom, že to, co se dělo za bolševika, si nedovedu ani náhodou představit. Dobrá dobrá. Stejně si ale budu stěžovat i tak… Kdo se trochu zajímá, je mu to jasné, i když částečně musím dát za pravdu i tchýňce.
A tečka na konec – ode dneška už zase nosím těhotenskou průkazku. 🙂 Mějte se krásně, za čas se tu opět objevím. 🙂
K fotce: Jedinou fotku za poslední dobu udělal můj drahý o víkendu na hřišti na návsi. Já s Ančí a s drahou tchýní. 🙂
