Hezký den, mám za sebou čtrnáct celkem poklidných dní. I když horkých, což teda poprvé v životě snáším velmi velmi špatně, několik dní jsem se pomalu nezvedla z baráku (z postele), při každém zvednutí jsem se sunula k zemi. Špatně se takhle funguje, jen co je pravda, ale s prvním chladnějším dnem je to hned lepší. Jinak jsme zdraví jako rybičky, jo, až na tu rýmu, kterou mi Anička úspěšně předala, takže teď chodím a frkám já, Ančí má z toho velkou legraci a napodobuje mě. Jakýkoli kus látky, který jí přijde do ruky, používá z legrace jako kapesník.
Jsme hodně venku, sem tam jedeme do lesa, což Ančí miluje – trhá si z keříčků borůvky, maliny a nemůže se jich nasytit. A když jsme doma, cpe do sebe zase okurky a mrkev, nově i rajčata. Mám z ní velkou radost, chvíli to totiž vypadalo, že bude nezeleninová po mně, což by nebylo moc dobře.
Ale aby to dvoutýdenní období nebylo zas až tak klidné, jedna nesnáz se nám tu objevila – i když teda s těhu vůbec nesouvisí. Jednoho dne přijel muž domů s tím, že to auto už nesmí nikam jet. Začal mi vykládat něco o třetím válci a novém motoru za 15 tisíc apod. Takže jsme druhý den jeli a koupili za peníze, které se nám výjimečně (jako na zavolanou) vyskytly na účtu, staronový šuplík Opel Corsa. Pro práci naprosto nepoužitelné auto, ale doveze chlapa, kam potřebuje. Teď musí ještě vydělat na něco pořádného. Střídáme ta auta jak ponožky.
Ale tuhle prekérku nám o víkendu vykompenzoval soused, který nám daroval obrovský bazén, ani ne rok starý. Prostě jen tak. Opravdu doufám, že bude ještě pořádně teplo, protože Anička tak moc miluje vodu, že bude schopná mi tam lozit i při deseti stupních :-).
To moje srdíčko už si nějak zvyklo na to, že „mamí má v bříšku mimí“. Pořád chodí, šťouchá mi do břicha a říká mimi. Dneska ráno udělala totéž, ale to bříško bylo její. Bylo to vtipné :-). No a to bříško s mimí mám už i vyfocené, tak řekněte samy, jestli to vypadá na 4. měsíc nebo ne? 🙂
Moc vás s Aničkou pozdravujeme!! Jana
