A dokonce o tyden drive…
Take se Vam to zdalo neuveritelne ? Jako kdybychom se na to nepripravovaly 9 mesicu 😉 …
Tak jsem take maminkou !! Panecku.
A dokonce o tyden drive…
Take se Vam to zdalo neuveritelne ? Jako kdybychom se na to nepripravovaly 9 mesicu 😉
Tak u nas to finale probihalo takhle:
Byl Halloween a chtela jsem se podivat ven na masky, protoze me ale bolela zada, zapnula jsem si masky v televizi, s tim, ze mi to vystaci. (Puvodni napad, dat si pletovou masku a divat se na sebe do zrcadla me neuspokojil.)
Po devate vecer jsem zacala uspesne kontrakcovat a to hned po 4 minutach. Samozrejme jsem si myslela, kolik to nemame casu ? Dvakrat vysprchovana, oblecena s vypravenym manzelem jsem stahla rozhodnuti, ze jeste nejedeme, protoze se nechci vracet…
No a po pulnoci praskla H2O a bylo po premysleni.. (samozrejme, docela zazitek, jen bych priste vynechala ty kontrakce, prosim 😉
I kdyz jsem si myslela, ze jsem silna holka a verejne se nebudu PRECE projevovat, taxikar se nervoval na svetlech, ze vazne musel zastavit, ale dojeli jsme docela rychle…
Dostala jsem pojizdne kreslo a manzel vola na recepci: „Me zene praskla voda, je tamhle na vozicku“ Sestricka se podivila: „Vase zena je vozickarka“ …. Klarita: „Ne, ne, ja tu jen sedim, mam vstat ?“
No, nechapala jsem, kdyby to slo, rezu se jak blazen…
Ale aby jsme se nakonec dostali na sal, zkratim to. Pripravili me na sal, vim, ze mi byla zima a klepala jsem se jak alik, tak na me pustili teply vzduch, aaaaaaa, a po chvilce nic nedeni zjistuji od manzela, co se jako deje, jestli se pani doktori nade mnou domlouvaji ? A on, ze uz jsem davno otevrena….
Skutecne nebylo nic citit !!! 😉
Az tedy kdyz ji vyndavali, stlacili mi bricho a to jsem citila tlak, zaroven i trosku jiny tlak, protoze jsem se vesele vecer navecerela, manzel mi podaval misku na uleveni, uf, uf, (stihl to) a oba jsme slyseli a videli mrne !!! Neuveritelne !! Kdyby to slo jinak popsat, napisu snad basnicku ….
Asi trikrat jsem se zeptala, jestli je v poradku, a pak mi ji konecne zabalenou jak nejakou vcelicku ukazali. Takova tvaricka, ani jsem nechtela, aby ji odnesli….
Takze po dvou hodinach, po prijezdu do nemocnice jsem mela „odrozeno“.
Pak me asi dve hodiny pozorovali, kontrolovali, jestli muzu hybat nohama, hrozne me svedily casti obliceje a neustale jsem si vyndavala hadicku s kyslikem z nosu, jak me svedil… az jsem si myslela, ze mi vynadaji..
Prevezli me blize k Sabince, s tim, ze mi ji prinesou ukazat pozdeji. Nabizeli mi, jestli ji nechci zkusit nakojit(v to pozdeji), ale ja byla tak vyrizena, ze jsem povolila lahev. (Druhy den mi to prislo lito, ze jsem to obrecela, ale ja byla opravdu vyrizena…). Vecer jsem si uz nechala mrne u sebe, nechapu, jak jsem to mohla zvladnout, ale zvladla…;)
Tak, druhy den me povolili vstat, jit na zachod, neco pojist.
Treti den jsem se vysprchovala, dobelhala na kojici skoleni, kde me asistentka rikala, at se pohodlne usadim a relaxuji 😉 (hm, v mem pripade uz jen to, ze nelezim a musim fungovat byl vykon)
Do toho se ukazala kamaradka s 5ti mesicni holcickou, ktera mi prisla nejaka velika, takze jsem jen omrkla polohy a sla zpatky na pokoj.
Posledni noc !! Musim rict, ze kdyby bylo nejake „priste“, urcite pujdu na privatni pokoj. Za celou dobu jsem se vyspala kolem 2-4 hodin, nejen kvuli me holcine, ale i jinemu mrneti na pokoji, nocnim kontrolam, rannim umyvanim nove pacientky, take po cisarskem rezu, jejimu svetlu a tv… zkratka jsem v poledne opustila (den ctvrty) nemocnici uplne vycucla, s nejasnou predstavou, jak to vsechno zvladnu.
Po vecernim breceni (kdy mi manzel musel pomahat do sprchy a ven) se mi ulevilo, rozkojila jsem se, prezili jsme prvni, druhou i treti noc a pokracujeme v deni…. kde hlavni hrdinkou je nadherna holcinka, 3.32 kg a 45 cm, s kterou se vzajemne poznavame a budeme poznavat jeste hodne dlouho… 😉
A co dodat ? Jako cerstva maminka tu porad jeste kroutim hlavou, jaky zazrak se mi prihodil a jake mam to stesti, mit svou vlastni rodinu a delit se napr. hlavne o MUJ kdysi volny cas, ktery jsem vzdycky kontrolovala a nebyl nikym kontrolovan….
Vim, ze za nejakou dobu budu mozna znovu premyslet nad profesi, pracovnim a socialnim uspokojeni….. ale skutecnost, ze jsem maminka, zodpovedna za maleho clovicka, bude vzdycky nejsilnejsi a nejkrasnejsi !!! A nejdulezitejsi !!
Tak at se vsechny mame a uzivame materstvi !!!