Tak se po dlouhé, ale opravdu dlouhé době hlásím. Během svátků a Silvestra jsem neměla vůbec čas, trošku náladu, a tak se to nyní snažim napravit. Mimi a já jsme v pořádku, pomalu ale jistě se blíží konec a já si pomalu začínám uvědomovat, že mě čeká porod, na který jsem vůbec skoro celé těhotenství nemyslela… Ale šlo to dovnitř, musí to jít i ven, hi hiSvátky proběhly docela v klidu, dostala jsem zavinovačku termo od manžílka, kterou jsem si přála a tak se těším, až v tom bude mimčo! Holky měly radost z dárků, ale přetvářka tu byla… No co budem dál kupovat, je to čím dál tím každý rok horší..
Byly jsme na velkým UZ v nemocnici, mimi váží dvě kila a ostatní bylo v pořádku. Doktorka se zeptala, jestli pohlaví víme? A my říkáme, no holčička, a ona se tak tajuplně zatvářila a my jsme byli celý bez sebe. Řikala, že tam vidí dva bochánky, ale že může mít přes to ručičku a už to zkresluje … No to je dobrý, řikám si, já doma všechno růžový, zavinovačka růžová, no ještě že kočárek mám modrý. Ale co, hlavně že to bude zdravý, jsme si říkali. My jsme vlastně nikdy neviděli přímo pohled na pohlaví, jen to co nám řekli a orientačně, a tak jsem mamče oznámila, ať přestane plést růžovou soupravičku a ať raději počká do porodu a vlnu pak vymění… hi hi.
Když jsem šla za pár dní na kontrolu k mého doktorovi, říkám mu to o tom pohlaví, o brouku v hlavě a on se smál. Zajel mi UZ na místo na bříšku a říkal, no vidím taky dva bochánky, ale jde to špatně vidět, tak je to holčička tak na 80% řikal… a pak zajel na jiné místo a říkal a teď to vidím opravdu hezky, bude to holčička už na 100% a smál se. Ukázal mi důkaz a dal mi fotečku. Je to, jako když se koukáte zespodu na pohlaví, dvě stehýnka a uprostřed dva mini bochánky – stydké pysky a tak se těšíme znovu na holčičku. Manžel má důkaz, že tam prostě už žádný pindísek nenaroste a já jsem ráda. I když jsem si přála kluka, budu jako královna, tři dcery… hi hi
Příští týden jdu sepsat už porodopis a pořád si neuvědomuji, že se to blíží, každým týdnem blíž a blíž… v polovině ledna nastupuji na mateřskou a tak jsem zvědavá, jestli mi uznají dvouletou… Také jsem byla navštívit zubaře, strašně se ho bojím a mně nic nebylo!! Radostí jsem málem objala zubařku, mám amok ze zubaře, vrtání… Cestou domů jsem si udělala radost a koupila jsem pro malou tuničku…
A tak zase napíšu za dva týdny, to jdu na kontrolu a pak budu chodit každý týden na ozvy srdíčka. Manželství klape, holky jsou v pohodě a všichni se těšíme na mimčo. Tak zatím… Pavla
