Zdravím vás všechny, kterým se nedostává internetových prázdnin jako mně. Je to teda obrovská komedie se zřízením internetu, ale musíme to ještě nějakých pár dní přetrpět. Zatím jsem našla alespoň možnost, jak vám zaslat další povídání, co u nás nového. Je tu pár novinek, vezmu to popořadě, jak k nim došlo. Anička začala spát s námi v posteli. Muž se tomu odjakživa bránil, ale tím, že není pořád doma a k tomu Ančí dostala na dva dny teploty, tak jsem si ji prostě vzala do postele. Hlavně tedy proto, abych jí hlídala tu její chorobu, ale záhy se z toho stal milý zvyk, na který se už i chlap vždycky těší. Je to opravdu krásné, když to drobátko ráno otevře oči a tou malou ručičkou mě pohladí na tváři a dá mi pusinku… Naprosto to kompenzuje to, že se kvůli tomu drobátku moc nevyspíme (jak je malá, tak umí zabrat celou postel).
Zmíněné mírné teploty odezněly samy od sebe, aniž bych se je pokoušela jakkoli léčit, a přišla rýma. Obrovská a ošklivá, kterou jsem si od Ančí neváhala chytit, a už to u obou přešlo i v ten ošklivý noční kašel, kvůli kterému se člověk vyspí tak dvě hodiny max. Hrůza.
Jinak jsme pokročili ve vymýšlení jména pro mimčo. Mých několik návrhů se celkem ujalo a byla z nich vybrána tři jména, ze kterých si mohu vybrat to jedno. I když chvilkami ještě váhám, tak ale myslím, že jsem vybrala… Jindra :-). Už tedy moc nevím, kam s břichem, pocitově si připadám pořád jakoby na začátku těhu, ale fyzicky přesně naopak. A ještě mě taková doba čeká…
Každopádně, pro Jindříška je připravená už i ta poslední věc, kterou jsem si naplánovala, kolébka už neslouží k odkládání zrovna nepotřebných věcí, ale je nachystaná a pořád se na ni musím koukat. 🙂
Muž mi sundal z půdy několik obrovských pytlů s dětskými oblečky, které jsme tu postupně od narození Ančí nastřádali. Takže už mám vytříděné mimi oblečky, je toho teda opravdu kvantum, až jsem byla sama překvapená, kde se to všechno vzalo. Pamatuji se, že Anička měla jen pár kousků na střídání. No ale lepší než toho mít nedostatek. 🙂
No a poslední novinka – o víkendu nám konečně dorazila ta zvířátka! Nakonec tedy tři ovečky a jedna koza. Všechny jsou březí, takže ještě před narozením našeho drobka se nám tu začne prohánět několik jehňat a kůzlat. 🙂 Teda jsou opravdu nádherné, všechny. Koza je velké kápo celého stádečka a po dvou dnech jsem si získala i ty plaché ovečky, že už si přijdou i pro pohlazení. Anička z nich má samozřejmě také radost, ale jak jsem tak vysledovala, tak se raduje spíš jen za oknem. Jak jdeme ven, tak už ji daleko víc zajímá kočka. 🙂
Omluvte kvalitu foto, jsem bez normálního foťáku :-).
Zatím ode mne vše, už se nemohu dočkat, až budu normálně fungovat a přijdu s vámi zase diskutovat a komentovat a tak vůbec. Mějte se krásně! Jana.
