Ahoj všem. Tak už druhým týdnem máme na baráku moji mamku, tedy Aničky babičku, která se rozhodla strávit marodku na čerstvém vzduchu. Spokojení jsme tedy komplet všichni, včetně muže, který když se náhodou objeví doma, tak má navařeno o třech chodech. To ode mě nezná… S příjezdem babičky začal nějaký obecně zajímavější program. Její stanovené vycházky často využijeme na nějaký výjezd na výlet, nebo alespoň do města. Takže Ančí spokojená. No a tím spíš, když jsme ji o víkendu vzali poprvé jezdit na koni.
Jak praví můj táta, krev není voda, takže Anča byla naprosto ve svém živlu, na koňovi si prozpěvovala, mlaskala na něj, byla naprosto úžasná. Na začátku jsme zkoušeli, jestli bych Aničku neměla vzít raději před sebe, ale když jsme se na koně obě usadily, začala být celkem protivná, takže maminka zase seskočila :-). Takže zážitek měla obrovský a zase se někdy vychystáme, než pořídíme svoje. Nějak nám ty předpředloňské plány zatím moc nevycházejí, ale neva.
Dnes jsem byla v poradně, všechno v pořádku, kontrolní ultrazvuk také. Poprosila jsem paní doktorku, zda by se nemohla mrknout miminu mezi nožky. No tak se tady mrkla… a potvrdila mou první předtuchu o chlapečkovi :-). Naprosto zřetelně, nic neschovával. Jestli se v tom zorientujete, tak tady je fotka :-).
Dál jsme za poslední dva týdny pořídili kromě několika oblečků i „nový“ kočárek. Uvozovky proto, že je to kočárek po dvou dětech za pětikilčo, ale perfektně poslouží. Navíc je i s autosedačkou v ceně. Což je paráda, máme vyřešeno. Autosedačku zatím používá Anča jako houpací křesílko, což ji náramně baví.
Nejvíc mě na tom pobavilo to, že když jsem tenhle kočár objednávala (je modrý), tak jsem ještě neměla pohlaví miminka potvrzené :-). Stejnou náhodu jsem zaznamenala u několika dalších věciček, které se zatím pořizovaly. Prostě to funguje, ta intuice :-).
Kdyby stejně spolehlivě fungoval i pracák, pískala bych si. Byla jsem včera vyzvednout sKartu. Je fakt, že jsem tam nejela vyloženě za tím účelem, ale když už jsem tam byla, tak jsem zaskočila. A protože jsem s sebou neměla zvací dopis, tak mi nic nedali. Tyhle absurdity asi netřeba komentovat. Nicméně jsem si odnesla alespoň pořádnou hromádku formulářů, kterými se chystám poprvé zkusit požádat o nějaké dávky. Jestli z toho kápne pár korun, budeme moc rádi. Takže ležím v papírech, dohledávám potvrzení a faktury a kdesi cosi.
Zítra mě čeká velký UZ, příští týden nějaká další standardní vyšetření a hlavně výlet do Prahy za PA! Nikdy jsem se do Prahy netěšila tak, jako na tuhle schůzku. Takže budu informovat :-). Mějte se moc hezky a za dva týdny jsem tu zas.
