Zdravím Vaše děti i vás 🙂 Začátek školního roku se nás nijak přímo nedotýká, snad jen tak, že je tady ve vsi přes den znatelně tišeji. Ale odpoledne si to děti s chutí vynahrazují.:-) Minulý týden jsem měla po dlouhé době „ráj na zemi“ – možná to bude znít divně, ale… měla jsem k dispozici auto a kapesné!!:-)Pár stoveček, stačilo. Takže jsme s Aničkou párkrát vyjely do civilizace. Mateřské centrum bylo přes prázdniny zavřené, takže jsme jen tak chodily po městě, no a neopomněla jsem samozřejmě zavítat do švadlenky, když už byly výjimečně ty penízky. Takže jsme s Ančou šily a šily (šijeme zásadně spolu, tedy s Ančou na klíně 🙂 ) a oprášila jsem také nějaké to háčkování, takže mám co dělat. Nejdřív našiju zimní šatník Anče a miminu, potom svému drahému, který si objednal beránkovou bundo-mikču. A něco sobě, co se dá obléct přes břicho v zimě. V hlavě už mám super nápad, takže teď ještě počkat na další kapesné a koupit látky. Na fotce má Anička novou vestičku a la bača, kterou celý den odmítala sundat, což je pro mě obrovské ocenění práce.:-)
Ale co je úplně nej za poslední období je to, že už se mimčo ozývá navenek. Kopat začalo přesně první den 18. týdne a opravdu se nestydí. Je to úplně jiné než u prvního, to Anička kopala zezačátku tak slabounce, že jsem musela celý den číhat, aby mi to neuteklo. Tenhle drobek se do toho umí ale pořádně opřít, těším se na třetí trimestr, to budou vlny!:-)
Jinak doktoři žádní neproběhli, cítím se fajn. Začínám mít krapet potíže s ohýbáním se, i když mi tedy přijde, že na to je ještě brzy. A muž se začal zajímat o to, kdy se pojede zařizovat do nemocnice porod… tak jsem mu jemně naznačila, že je na to jednak čas a druhak to nakonec ani nemusí být tak jako minule, tak mu to celkem rychle docvaklo. Protože to nadhodil zrovna, když jsme jeli nakupovat, což mi nepřijde jako nejvhodnější doba pro takový rozhovor, tak jsem mu přislíbila, že se o tom určitě ještě pobavíme. Byla bych tedy ráda, kdybych se ještě před hovorem s mužem spojila s tou PA, o které jsem psala minule. To se mi stále nějak nedaří. Nemůžeme se navzájem nějak dohonit. Pokaždé ji přistihnu u nějaké kojící maminky nebo u porodu. Ale ono to dopadne, nějak určitě.:-)
Nedávno jsem tu také v diskutárně řešila problém ohledně snášenlivosti mléka u Ančí. No nakonec to dopadlo tak, že to nebude tak horké, ale celá tahle historka vedla k tomu, že jsme se už pevně rozhodli pro min. dvě ovečky. Takže začnou přípravy chlívka a nákup všeho potřebného a já si zatím začnu trénovat brzké vstávání.:-)
Takže pro dnešek musím končit, ruce se mi cukají doprava ke klubku vlny. Příště už budu po další těhu poradně, tak budou třeba nějaké zajímavé informace např. o pohlaví mimča:-).
Mějte se všichni moc krásně, zdraví Jana
