Á, tak vidím, že tu máme prvního dobrovolníka. Včera byla neděle 21.7., první oficiální termín. Mnou navrhovaný „na Karla“ jsme promarnili, a to jsme se celá rodinka vydali na velký výlet za palačinkami a za zmrzlinou (samozřejmě s taškou do porodnice v kufru auta).
Vzhledem k aktuálnímu dění ve světě mám novou teorii – náš syn způsobně čeká, až se v Británii narodí následník/ce trůnu, přeci jen modrá krev je modrá krev a má přednost. 🙂
Včera večer jsem šla při předpovědi počasí do kolen… Kde jsou mraky, kde je zataženo? Sluníčko mám ráda, ale herdek filek, teď se mi to vážně nehodí. Už ani nikam nechodíme, jsme doma nebo na zahradě, ještě že dědeček s babičkou končí v práci relativně brzo a můžou si dětičky vzít a věnovat se jim. Já se snažím odpočívat s nohama nahoře, občas sama sebe přistihnu i při spánku… tomu říkám pravá prázdninová morálka :-). Asi trénuju na tu „dovolenou“.
V sobotu večer jsme dokonce byli na letišti, tatínek dostal skvělý nápad, že si zalítáme, a to by bylo, aby to nebylo. Letiště na přistání je kousek za porodnicí, zbytek si prý dojdu. Vojta s Anežkou si to užívali, lezli do letadel (a tohle letadlo je přítel nebo nepřítel?) a Anežka se pak ve finále lehce, ale opravdu jen lehce otřela o gril, že jsme ji pak doma museli vzít vapkou a rejžákem.
Poslední dny neslýchám nic jiného než „ty seš ještě celá???“ a „máš to břicho tak obrovský, nečekáte dvojčata?“. Příbuzní a známí se na mě chodí dívat jako na nějakou atrakci… Asi začnu vybírat vstupné a pak vezmu děti na zmrzlinu. Na druhou stranu pociťuji určitou posedlost sama sebou a svým břichem a pořád si ho fotím. A je vážně asi nadměrečné, no však si taky Jeníka pěkně vykrmuju.
Minulé pondělí jsem měla pocit, že se něco děje, tak jsme radši jeli, ale ukázalo se to jako planý poplach, resp. následek přílišné konzumace obalovaného květáku. V úterý jedu opět do poradny. Pokud do té doby nic, asi si mě v porodnici už nechají. Úplně přesně to bude vypadat takto – nástup na indukci budu mít ve čtvrtek ráno a ve středu dopoledne to na mě přijde. Pamatujete jak to je s tou „naší“ potermínovou středou. 🙂
Tak si na nás občas vzpomeňte a držte nám palce!
