Jmenuji se Gabriela, bude mi 35 let a moc ráda se prostřednictvím článků na Vašeděti.cz podělím o své pocity a zkušenosti během těhotenství. Dvě čárky jsem na testu našla poslední listopadový víkend. Přestože jsme si další miminko přáli, bylo to pro nás obrovské překvapení. Manžel mi řekl, že už tak nějak tušil, co mu chci sdělit, protože jsem tehdy za ním vyloženě běžela. Je totiž silně přesvědčen, že jsem v minulém životě byla lenochod…
Těhotná jsem počtvrté. První dítě, syn, se nám narodil po ročním snažení. I když vlastně o nic nešlo, měli jsme oba zajímavou práci, koníčky, takže jsme k tomu přistupovali spíš jakože když to vyjde teď, tak super, když ne, tak to vyjde jindy, není kam spěchat. Vojtíškovi je dneska skoro pět let, chodí do druháčku do školky a je to moc šikovný kluk. Je jiný než jeho vrstevníci, v klidu si žije ve svém vlastním světě a my mu s láskou říkáme marťane. Někdy mám pocit, že ho tady nejspíš zapomněla nějaká meziplanetární expedice. 🙂
Podruhé jsem otěhotněla, když byly synovi dva roky. Těhotenství bohužel skončilo v 10. týdnu samovolným potratem. Důvod, proč k tomu došlo, se nepodařilo zjistit. Moje psychika tak dostala dost zabrat a i to byl částečně důvod, proč jsme si na druhé miminko počkali tak dlouho. I když o tom, co to znamená dlouho, by se daly vést nekonečné diskuse…
Nějak jsem se v tom vnitřně plácala a pořád hledala, kde se stala chyba a proč zrovna já. Spousta nastávajících maminek ví, že takto končí každé čtvrté páté těhotenství, jenže to je vždycky jenom teorie, dokud se to netýká právě vás. K tomu se přidaly četné záněty, které se nakonec podařilo dostat pod kontrolu autovakcínou, téměř nulová ovulace (tak dvakrát do roka) a mizerný spermiogram. Nakonec jsme se rozhodli vyhledat centrum asistované reprodukce, kde jsme třikrát neúspěšně absolvovali IUI.
První pokus IVF vyšel a před patnácti měsíci se nám narodila zdravá a krásná dcera. Na ní je hodně vidět, že je druhá, učí se od staršího brášky velmi rychle, lumpačiny jí jdou samozřejmě nejlépe. Momentálně tráví většinu dne šmejděním, nic před ní nezůstane skryto, i když máme pocit, že jsme všechno zabezpečili a pečlivě ukryli. Musím ji pořád hlídat, takže toho doma moc neudělám a vše doháním v době jejího denního odpočinku a nebo, jako většina maminek, v noci.
A teď jsem v 18. týdnu, jsem zdravá, miminku se daří dobře, v bříšku se krásně vrtí, i když zatím je to takové milé příjemné šimrání. Nejaktivnější je večer, asi se mu líbí ťukání do klávesnice. To asi abych se snažila a psala. 🙂
